PARANORMÁLNÍ PŘÍBĚHY A FANTAZIE

Rozbouřené moře.Jen opravdový odvážlivec by se na něj tu noc vydal.Moře u smaragového průlivu ukázalo svojí sílu.Vlny se vzdouvaly jako vodní bozi a pohlcovali všecko,co se jim postavilo do cesty.Ani ta nejpevnější a největší loď by neměla šanci.I otrlý mořeplavci a námořníci měli při takové bouři strach,jestli uvidí východ slunce.Rybáři by se nikdy na moře nevydali, protože místo ryb,by se oni staly úlovkem osudu.A v těch smaragdových vodách se při takové bouři ztratilo mnoho obchodních lodí.Moře je pozřelo,i se všemi poklady,co v lodích přiváželi.V těch krásných,temných vodách byly ukryty malé ostrovy o kterých věděli jen ti,co moře dobře znali.Moře hlídala světla majáků,jako strážci nedobytných pevností a ukazovala lodím skaliska a mělčiny,které mohli být pro lodě jistým nebezpečím a jejich záhubou.Pod mořskou hladinou se ukrývaly poklady z vraků a pozůstatky lodí i lidských těl, které navěky spaly na mořském dně.Nedaleko smaragových vod byl ostrov ukrytý mezi skalisky a najít ho mohl jen ten,kdo prozkoumal jeskyni a nebál se vejít do tmy a neznáma.Ostrovy mají také svoje jména,tento se jmenoval:Giligenův ostrov.Legenda vypráví,že to byl  námořník,co tu za jedné takové noci ztroskotal a nikdo z jeho posádky nepřežil.Od té doby žil na ostrově jako samotář až do chvíle,kdy k ostrovu připlouvala obchodní loď.Pomalu proplouvala Egeiským průlivem,ale nevšimla si skalisek ukrytých v těch zrádných vodách a stala se potravou pro moře.Z lodí nikdo nepřežil,to si mladý námořník Thomas Giligen myslel,až do chvíle kdy moře vyvrhlo na kusu trámu lidské tělo.Nejdříve si myslel,že je to mladý námořník,ale když ho odnesl do svého domku,brzy pochopil,že je to mladá,polomrtvá dívka.Z pod námořnické čapky na něj vypadl vodopád dívčiných vlasů.Její krásná tvář rozjasnila samotu pustého ostrova.Trvalo pár dní než nabyla vědomí.Ošetřoval jí rány po těle,celé noci u ní seděl.Měl strach,aby nezemřela.Jednoho rána otevřela oči a protože na lodi měla celou rodinu,která zemřela,nechápala proč vlastně přežila.Postupem času se Jasmína do námořníka zamilovala a on do ní ještě více.Chtěla s ním zůstat po celý život.Ale nechtěla se mu zcela oddat,dokud nebude proplouvání okolo toho ostrova bezpečné.Thomas shromáždil silné muže a vystavěli krásný velký maják,který v bezpečných vodách varoval námořníky před možným nebezpečím.Když byl maják hotov osvěcoval široko a daleko nevyzpytatelné moře.Po čase se jim narodila dcera,která byla krásná po  matce a chytrá po otci.Žili si tu šťastně až do té osudné chvíle,kdy k ostrovu připlula obchodní loď.Širín už byla velice krásnou ženou.Ale,po smrti svojí matky,zůstala s otcem sama.Thomas stárnul a jeho dny se už chýlili k samotnému konci.Ale chtěl,aby dcera nezůstala sama.Tak ,když se zamilovala do mladého námořníka,nebyl proti.Ale jeho dny byli sečteny.Námořník Širín slíbyl,že se za měsíc vrátí a bude s ní bydlet na majáku.Ale nechtěl odjet jen tak,naléhal na ní a ona mu zcela podlehla.Věřila jeho lásce a nepochybovala,že se jí vrátí.Ale čekala měsíc marně,nikdo nepřiplouval.Uběhl rok a on stále nikde.Ztrácela naději na svoji lásku.Jednoho dne šla do přístavu a tam ho uviděla v obětí s jinou.Ta bolest,co měla v srdci,byla nesnesitelná,jak ji mohl tak zradit.Cítila se tak zrazená,opuštěná a podvedená.Tolik ho milovala a on jí zradil,proč tedy říkal ta sladká slova? Dlouhé dny seděla ve svém domku a její pláč,kvůli ztracené lásce nebral konce.Nedokázala se s tou bolestí smířit.Pohltil jí nekonečný smutek a mocná zloba.Jedné noci vystoupila na maják a než skočila z té výšky do mořských vln,proklela svojí nenávistí celý ostrov i samotný maják.Od té doby,každá obchodní loď,rybářská loďka pokud plula v těchto temných vodách vždy skončila v útrobách širého moře.Jen otrlý námořníci si tam tudy zkrátili svoji cestu a pokaždé byla jejich poslední.Černý maják,jak mu začali námořníci říkat ,lákal do svých vod a pokaždé, když na majáku uviděli dívku,jak skočila z majáku zahynuli.Jednou mladý námořník proplouval těmito vodami a těšil se,jestli Širín na něj tak dlouho čeká.Ale byl velmi smutný, když tam svojí dívku nenašel.Nechápal to.Věděl,že sám nemohl přijet za měsíc,jak původně zamýšlel, protože jeho kapitán a majitel lodi,změnili náhle obchodní plány.Ten den se narychlo loučil v přistavu se svojí sestrou .Musel na lodi odsloužit více než rok.Jeden starý mořeplavec mu vyprávěl,co se o majáku říká a nikdo mu nevěřil,že se živý z těchto končin vrátil zpět.Ale jednoho dne maják začal svítit ještě jasněji,to proto,že duše zemřelé dívky viděla,že se jí nakonec vrátil.Od těch dob se zase podařilo každé lodi těmito končinami bezpečně proplouvat.