Z domu ven
Poznal jsem jí v kavárně u snídaně. Olivie byla krásná, mladá a temperamentní žena. Byla to láska na první pohled. Už spolu chodíme delší čas a až dnes mě pozvala k ní na večeři. U mě doma byla hodně často a nebo jsme trávili čas venku, ale dnes poznám i její domek zevnitř. Zatím ho znám jen z venku když jsem jí vyprovázel domů. Jo jo Same dnes je tvůj velký den, říkám si pro sebe.
Ahoj tak jsem tady. To jsem ráda, pojď dál a buď tady jako doma.
Děkuji a tady máš malý dárek za to pozvání. Děkuji sedni si a já přinesu něco k jídlu a pití.
Říkám Olivii jak je mě s ní dobře a ona, že jí je také moc hezky v mé společnosti.
Same ještě mám nahoře na minutku něco neodkladného, nezlob se za pět minut jsem zpět.
Jasně v klidu, však máme na sebe celý večer a v duchu si říkám, že možná i celou noc. Zatím kouknu v mobilu co nového ve zprávách.
To je divné, půl hodiny a ona nikde.... Olivie jsi tam? volám...
Ano ano, už přijdu za moment...
Hodina a půl, volám na Olivii. Jestli se Ti to nehodí dnes tak mohu přijít jindy. Ticho, žádná odpověď... Ale slyším zezhora hlasy...
Tady ještě někdo je? Vždyť říkala, že budeme sami... Já se tam snad půjdu podívat. Je to neslušné mě pozvat a pak mě tady nechat celou dobu samotného.
Haló omlouvám se, že lezu nahoru, ale si v pořádku?
Nic, ale hlasy stále slyším a jdou tam od těch dveří vzadu. No nic zaťukám a uvidíme.
Ťuk ťuk, Olivie si tam? Zase nic, ale ty hlasy jdou z té místnosti za těmi dveřmi. Beru za kliku a vcházím drze dovnitř. Olivie?
To si neměl dělat Same, pojď dál a zavři ty dveře. Jo jo díky.
Bože kdo jste? Vy nejste Olivie, kde je?
Ale Same to jsem já, nepoznáváš mě? Koukni tady mám ten malý dárek od Tebe. Ukazuje mi starou, vráščitou ruku a na kostnatém prstu má prstýnek co jsem přinesl, ale není to Olivie si říkám v duchu.
Jsem to já a Ty si sem nahoru neměl chodit, to byla chyba.
Kouká na mě starýma očima bez jiskry, tvář samá hluboká vráska a věkově vypadá na sto.
Nedělejte si paní ze mě dobrý den a řekněte mi kde najdu Olivii a vlastně jakto, že jste tu v pokoji sama když jsem jasně slyšel na chodbě více hlasů.
Nejsem tu sama, nikdy nejsem sama, podívej. V tu chvíli z té stařeny vystoupila jako duch přímo z jejího těla Olivie a obě se na mě koukají vyloženě zle.
Tvá zvědavost a netrpělivost Tě přivedla do tohoto pokoje, říká stařena, tím je Tvůj osud zpečetěn. Už tento dům nikdy neopustíš a budeš zde s námi na věky.
Vůbec tomu nerozumím, jak to, že si byla v jejim těle a proč bych neměl odejít? Co to znamená?
Sedni si tady Same a mlč, jen poslouchej. Nemůžeš odejít protože toto musí zůstat v tajnosti a Ty by si to mohl někomu říct a to nemůžeme riskovat. Obě jak nás tu vidíš jsme jedna a ta samá jen je mezi námi rozdíl padesát let.
Když jsem byla stará takto jak mě tady vidíš tak jsem moc toužila po mladí, dala bych za to vše na světě. Našla jsem jednoho člověka, který se zabýval černou magií a ten mě nabídl, že mě moje přání splní a splnil. Jen mě neřekl vše. Že budu mladá a zároveň stará, že budeme žít obě. Já to s Tebou myslela opravdu vážně, láska mě moc chybí, ale je mě jasné, že teď už nemohu Tvou lásku žádat když znáš tuto zrůdnou pravdu.
A Olivie, myslím mladá Olivie nejde to napravit? Jako, že by ta tvá stará podoba nebo jak to nazvat zmizela? Nejde řekla mladá. To není pravda řekla stařena, mlč povídám to nebudeme riskovat.
Tak hele oč tu jde, tak je ňáká možnost nebo není.
Ten muž s černou magií říkal posměšně když mě tak doběhl, že tohoto prokletí se dá zbavit jen když jedna z nás nebo někdo jiný vyrve jedné z nás srdce z těla. Ale, že nám nepoví když se srdce vyrve, která zde zůstane, zda já a nebo má vráščitá podoba. A tak samozřejmě je to neřešitelné protože nevíme jak by to dopadlo.
Dobře, rozumím, ale pokud dobře chápu tak v každém případě jedna tu zůstane.
Ano, ale jako stařena žít nechci bez lásky a sama a co když to tak dopadne.
Same nad čím přemýšlíš?
No jen je mě divné proč vlastně pořád se mnou mluvíš jen Ty a Tvé staré já jen minimálně.
Protože já rozhodnu o všem, já jsem mladá a já chci tady zůstat za každou cenu a moc bych trpěla tu dýchat jako stařena. Nesnáším stáří, opovrhuji stářím, chci navždy být mladá.
Sám sobě si v duchu říkám to je, ale zlá ženská. Vlastně obě jsou zlé neboť jsou stejná jedna osoba.
Ona říkala, že když některá z nich a nebo někdo jiný vyrve jedné z nich srdce. Tak to bych mohl být i já. Ale jak to udělat. Jen jsem si tuto myšlenku připustil ta mladá mě pevně chytla a stařena přistoupila a povídá což jsem ani netušil, že ještě na mě vůbec promluví.
Ty hlupáku a v tu chvíli mě vyrvala srdce z těla a začala ho požírat jak smyslů zbavená. Mladá mě tiše řekla do ucha.
Černá magie to jsem já a žádný muž,,,, chceme tu být obě, jedna bez druhé nemůže být, to ti nedošlo? VŽDYŤ JSME JEDNA tak jak bys nás chtěl hlupáku rozdělit od sebe. Srdce dává sílu mému kouzlu a jen tak můžeme stále žít a já mohu být mladá. Hlupáku.
Jakto, že žiji když nemám srdce, jak to, že Tě slyším a dýchám?
Já Ti říkala, že už nikdy neodejdeš z tohoto domu, jako i mnoho dalších před Tebou.
A kde jsou tedy když i bez srdce žijí?
Koukni se z okna.
Vidím dole velkou a hlubokou jámu, strašně velkou a hlubokou a v ní spoustu nešťastníků jak bloumají sem a tam od stěny ke stěně.
Vidíš tam jsou navěky, nemusí jíst, pít ani spát když nemají srdce, vlastně ani celý život, jen takový kousíček, drobeček života.
A než mě zákeřná Olivia shodila dolů z okna k těm bloudícím chudákům bez srdce, začala se hrozně smát.
TAK TO JE CELÉ. UŽ TADY BLOUDÍM MNOHO LET NA DNĚ TÉ PLESNIVÉ JÁMY A NENÍ DNE ABY SE MĚ NESTÝSKALO PO MÉ OLIVII.
