Taxi
Taxi ve tři hodiny ráno projelo přes liduprázdnou křižovatku. Za křižovatkou na něj mávnul muž středních let. Taxi zastavilo a řidič se zeptal - kam to bude ? Řidiči nebylo vidět do tváře, neboť v autě bylo šero a on měl kšiltovku hodně do čela.
To je jedno odpověděl muž. Prostě jeďte, potřebuji si vyčistit hlavu, doma už je to k nevydržení.
Řidič se na nic neptal a jel. Zastavil až v tmavé uličce, která vedla ke starému a opuštěnému nádraží. Pardon, hned jsem zpátky, ale musím si odskočit... Po těch slovech řidič vystoupil a šel kousek dál mezi stromy.
Muž zatím přemýšlel o hádce co doma proběhla a začal si uvědomovat, že hádat se kvůli takové pitomosti bylo zbytečné. Rozhodl se, že řekne řidiči aby jel zpátky tam kde ho naložil.
Ten je tam věčnost, přeci kdyby si šel jen odskočit tak už by tady musel dávno být zpátky. Jdu se podívat kde je. Vystupoval pomalu protože byla taková tma, že nebylo vidět ani na krok a ke všemu řidič zhasnul světla než odešel.
Když se trochu rozkoukal v té tmě bylo mu divné, že tohle přeci není taxi a to auto bylo určitě jiný. Hodně znejistil a už mu bylo jasné, že řidič se už nevrátí.
Sedl si na místo řidiče a byl rozhodnutý, že pokud tam řidič nechal klíče tak zkrátka odjede.
Moment co to jako je... Vždyť to nemá pedály, volant se volně protáčí jak u pouťového autíčka na kolotoči. Knoflíky jsou jen jako a rádio je jen maketa... Přeci neblouzním, vždyť jsme sem museli ňáko dojet. Ale tohle taxi je něco jako velká hračka a ani to není taxi a ani auto které jsem si zastavil. Nezbývá nic jiného než, že půjdu pěšky. Vzal za dveře auta, že vystoupí, ale nejdou otevřít. Přelezl přes sedačky dozadu zda tam to nepůjde. Také ne, byl v tom autě zkrátka uvězněn.
Dveře u řidiče se otvírají a řidič usedá za volant. Kam teď pojedeme? Zeptal se muže na zadní sedačce. Ten byl tak v šoku, že neodpověděl.
Dobře pojedeme jen tak někam. Nastartoval, zapnul světla, chytil se volantu a rozjel se. Muž na zadní sedačce ani nedutal, jak to může ject když to auto nemá nic aby mohlo ject. Kouká jak řidič profesionálně otáčí tím volným jako volantem a už je mu jasný, že tohle bude jízda za všechny prachy. Po chvilce se vzpamatoval a řekl ostrým tónem řidiči ať ho doveze tam kde ho naložil. Řidič pokýval hlavou a jel dál. Zanedlouho zastavil a povídá tak jsme tady. Venku už bylo trochu vidět a muž na zadní sedačce se rozčiluje... To není místo kde jste mě naložil, to je místo kde jste si šel odskočit. Chtěl vzít za dveře a vystoupit, ale opět nejdou otevřít.
Řidič tiše povídá... Pardon musím si odskočit... A odešel... Muž zkouší vše i hrubou sílu aby se dostal ven, ale nejde to. Auto je jak pevnost. Sedí a přemýšlí co udělá aby se z toho auta dostal.
Řidič se vrátil sedl si za volant a ptá se... Kam to bude ? Muž se natáhl aby chytil řidiče pod krkem a omráčil ho.. Pak by se snad ven dostal kdyby přelezl dopředu a vyšel dveřmi, kterými před chvílí řidič nastoupil...
Ruce pod řidičovým krkem se setkali navzájem. Nebylo co uchopit a přiškrtit... Ruce projeli krkem jako mlhou... Není hmotný, ten řidič není člověk to okamžitě nešťastného muže napadlo. Řidič v klidu opakoval.. Kam to bude?
Nikam, pusťte mě z toho auta ven křičel muž.
To bohužel nepůjde ono totiž není kam Vás pustit ven.
Nelži a otevři ty dveře. Už mu začal tykat z rozčílení.
Dobře jak chcete. Jen to řidič vyslovil zadní dveře se otevřeli dokořán. Muž vyskočil a oddechl si, že venku. Dal se pěšky směrem odkud hádal, že přijeli. Teď teprve za světla viděl pořádně to auto. Ani to nejde popsat, ale vypadalo asi jako kdyby leželo sto let na dně moře. Muž přidal do kroku aby byl co nejdříve pryč a když se otočil viděl, že auto zůstalo stát na místě. Šel a šel snad dvě hodiny a najednou uviděl v dálce auto. Hurá, snad mě někdo sveze. Došel až k tomu autu a kouká, že je to jeho taxi, které nechal i s řidičem dvě hodiny za sebou... Panebože vždyť to je to místo, já přišel zase zpátky.... Řidič pootevřel okénko a zeptal se chůzí unaveného může... Kam to bude ? Už hodně zoufalý muž a unavený muž přes to všechno co se mu přihodilo nasedl na zadní sedačku a jen tak monotónním hlasem odpověděl... Tam kde jste mě poprvé naložil... Řidič pokýval hlavou a taxi se rozjelo.
Po hodině cesty si uvědomil, že za celou tu dobu až teď vidí někoho dalšího a živého, že ještě neviděl ani živáčka od chvíle co poprvé za křižovatkou nasedl do taxíku. Mladík na kraji silnice mává na taxi a to zastavuje. Sedá si dozadu vedle pokleslého muže. Řidič se mladíka zeptal.. Kam to bude ? Mladík řekl řidiči adresu a taxi se opět rozjelo... Nikdo cestou neřekl ani slovo... Až se ozval řidič... Mladíku jsme tady... Ten zaplatil a odešel...Muž ani nezkoušel odejít s ním i když viděl z okénka normální svět i kopu lidí. Věděl, že jeho taxi nepustí.
A teď Vy.. Řekl řidič.. Tak naposled se ptám... Kam to bude ? Muž chvilku přemýšlel a pak zkusil udělat to co ten mladík... Zadal řídiči přesnou adresu... Řidič pokýval hlavou a taxi se opět rozjelo....
Za půl hodiny řidič hlásí... Pane jsme tady.. A skutečně muž vidí z okénka vchod do baráku kde bydlí. Muž zaplatil a vystoupil. Ještě než taxi odjelo šel muž k okénku řidiče a zeptal se ho... Co to mělo všechno znamenat, proč ta komedie okolo toho všeho...
Řidič odpověděl - NEMÁM RÁD NEÚPLNÉ ADRESY.... stáhl okénko a taxi zmizelo v dálce...
Od té doby už muž ví, že je lepší vše říci teď a tady a nechodit kolem horké kaše. To kdyby udělal hned doma nebyla by žádná hádka ani cesta taxíkem od nikud nikam.
