Ruce v temnotě
Byl krásný a teplý večer. Měla jsem okno dokořán, seděla jsem na gauči a koukala na televizi. Žádné světlo než z obrazovky jsem puštěné neměla. Mám moc ráda horory tak jsem měla puštěné video" Pátek 13."
Začíná poletovat záclona tak si říkám, že asi se něco žene. Je příjemně tak dokud nebude moc pršet nechám okno otevřené. Záclona létá víc a víc tak se jdu podívat jak to venku vypadá a zda neuvidím někde v dálce blesky. Bude jedenáct a film je u konce.
Zavřu už okno a půjdu spát. Ta myšlenka byla hezká avšak ne zcela reálná. Ještě jsem netušila, že tak hezky, normálně večer neskončí.
Vypínám telku a ve tmě jdu zavřít okno. Natahuji ruce abych uchopila obě křídla okna - A V TOM !!!
Cítím jak mě něco silně svírá krk. Vidím před sebou temně rudé oči a nic víc. Začínají se zjevovat i dvě dlouhé ruce, které mě škrtí. Uvědomuji si, že je mezi námi záclona, ty ruce prostupují skrze záclonu jakoby tam nebyla. Chraptím co to jde - co chcete, kdo jste, pusťte mě...
Rudé oči jsou úplně u mého obličeje a slyším hlubokým, drsným a tichým hlasem jak to říká : zítra ráno v deset !!! Krk volný a nikde nic. Strachy zavírám okno a jdu rozsvítit. Na krku vidím v zrcadle nemám vůbec žádné známky jeho prstů. To se mě přece nemohlo zdát, vždyť jsem vzhůru. Přes všechnu tu hrůzu usínám a budík mám na sedmou jako každý den.
Den začíná stejným rituálem jako vždy. Dopíjím kávu a chystám se k odchodu do práce. Bude devět a na desátou tam musím být aby šéf zase neměl plno řečí.
Spojka, plyn a hurá do provozu, který už v tuto hodinu není tak strašný jako když jsem chodila na osmou.
Mám puštěné rádio a celkem pěkně hrají. Broukám si melodie a zajíždím k pumpě natankovat a pro koláče, které tady mají dobré.
Zdržela mě kolona kvůli bouračce a tak si opět vyslechnu šéfův monolog, ach jo.
Teď už to frčí dobře tak přidám na rychlosti ať tam nejsem v poledne. Kamion protivný... Rádio hlásí deset hodin.... Předjíždím toho protivu... PRÁSK... A TMA.
Právě odbyla desátá hodina hlásí v rádiu, ale to už neslyším a už nikdy neuslyším.
