Prsten
Jsem starý mládenec žijící zcela obyčejně v garsonce. Nic mi nechybí mimo ňáké ženy, která by mě chtěla. A tak jsem se jednoho dne rozhodl, že navštívím ňákou vědmu ať se podívá do karet nebo koule zda mám vůbec šanci, že se jednou seznámím a třeba i ožením. A tak jsem jednu kartářku navštívil o které se říká, že to fakt umí. Když na stole přendavala a různě míchala karty cítil jsem pod botou, že něco je na zemi pod stolem. Juknul jsem se po očku a vidím prsten. Ohnul jsem se pro něj a koukám, že ta žena si toho vůbec nevšimla a tak jsem prsten pevně sevřel v dlani v domnění, že ho tady ztratil ňáký klient jako jsem já. Mám jí o tom říct nebo si ho nechat když si mě nevšimla. Celou dobu mě to běhalo hlavou, že ani nevím co přesně mě předpověděla. Nechám si ho když o tom neví bylo mé rozhodnutí. Už vím, že bylo špatné to mé rozhodnutí a že ona dobře o všem věděla a že to byla zkouška mé poctivost a také toho zda si vůbec ňáký vztah zasloužím.
A tak jsem odešel a prsten dal do kapsy s tím, že až doma si ho pořádně prohlédnu. Věděl jsem hned, že je moc krásný, ale ještě jsem neměl možnost si ho pořádně prohlédnout a zkusit. Styděl jsem se, že jsem ho odnesl, ale ten prsten je tak krásný a hned mě očaroval.
Sedím doma u stolu a prohlížím si tu krásu, která mě dokonce i velikostí sedí na prst. Nechám si ho už na prstu a budu ho pořád nosit si říkám pro sebe i s nadějí, že třeba ňákou ženu zaujme a dáme se do řeči. Stud, že jsem ho odnesl už upadá a nakonec jsem rád, že ho mám. To ještě netuším, že brzy budu proklínat den kdy jsem ho vzal u té vědmi ze země.
Asi po měsíci jsem vážně onemocněl. Skončil jsem v nemocnici, ale nikdo z doktorů nemohl přijít na to co mě vlastně je. Hrozně velké bolesti v celém těle, dýchat jsem skoro nemohl a hrozně jsem se potil a měl jsem úplně krvavě rudé oči. Občas jsem upadl i do bezvědomí a při něm jsem měl strašné až děsivé sny. Nikdo samozřejmě za mnou na návštěvy nechodil, neboť jsem zcela sám. Jedinou radostí byl pohled na ten úchvatný prsten, který jsem měl stále na ruce i když sestra říkala ať si ho sundám. Ale to jsem nerespektoval a nechal jsem si ho. Už tady ležím měsíc a stále žádná úleva ani diagnóza. Dokonce už doktor naznačil, že nevědí co dál a že bych se měl smířit s tím, že můj organismus to už dlouho nevydrží. Bylo jasné co tím chtěl říct. To i přes ty ukrutné bolesti jsem pochopil, že už tady dlouho nebudu a zemřu na ňákou neznámou chorobu. Bylo mě strašně úzko i když jsem věděl, že by to bylo vysvobození z toho tady jen ležet v bolestech a nedojít si ani na záchod a už skoro ani nejíst a být sestrám jen na obtíž. Měl jsem sto kilo a to musela být pro sestřičky dřina mě mýt a obsluhovat, teď už jsem mnohem lehčí, ale stejně to je hrozné. Ale i tak jsem se hrozně bál umřít, tady a sám.
Haló pane vzbuďte se, máte tady návštěvu... Jsem slyšel hlas sestry... Nemohl jsem odpovědět, neboť mluvit už nemohu...
Já návštěvu? To bude omyl,,, za mnou nemá kdo přijít pomyslel jsem si....
Mohu tu návštěvu pustit? Je to ňáká žena... Pokýval jsem hlavou, že ano...
Bože můj VĚDMA !!!!
Po takové době mě našla? To jí ten prsten stál za to mě několik měsíců hledat ?
Bezeslova přišla k mé posteli vzala mě ruku a stáhla prsten, bezeslova odešla.
Můj stav se prudce zlepšoval a já tam dokonce našel lásku. Sestřička co o mě pečovala je mojí ženou a já dostal v té samé nemocnici práci jako ošetřovatel.
Když vidím denně tu postel na, které jsem umíral uvědomuji si, že jen zázrak mě vyléčil. A když si vzpomenu na kartářku jak si přišla pro prsten je mě velice hamba.
Prosím Vás jděte na osmičku převléci a uložit toho pána, ale pozor je ve velmi vážném stavu a má hrozné bolesti. Ano ano už jdu povídám a jdu za tím pánem ať dlouho nečeká.
V pokřivené tváři je vidět jak trpí chudák, pane já Vás teď převléknu a uložím, nebojte se. Pán a velkou bolestí pokýval hlavou, že rozumí.
Ten prsten sundám ať si neublížíte pane.. TEN PRSTEN... VŽDYŤ TO JE TEN PRSTEN !!!! PROBOHA....
Už vím, že pod stolem nebyl náhodou !!! A zda si pro něj i tentokrát přijde ta žena v černém opravdu nevím. Vím jen jedno.... NEBER CO TI NEPATŘÍ....
