Při měsíčku a sám
Krásně toho večera svítil měsíc. Jakub tam stál zcela sám. Stál před chaloupkou v trávě a nemohl spustit oči z nebe. V chaloupce už bydlí více než dvacet let a živý se jako řezník. Ačkoliv to byl tvrdý chlap tak vnímal krásu kolem sebe. Hvězdy, měsíc a to noční ticho přímo miloval.
Jak tam tak stál zaslechl divný zvuk, který byl v chalupě. Ten zvuk neznal tak hned nechal rozjímání nad noční oblohou a šel do chalupy. Ta byla malá jako dlaň a tím pádem měl hned od dveří přehled kde se co děje. Nebál se, chlap jako hora, prostě řezník každým coulem. Petrolejka na stole krásně osvěcovala celý prostor. Jen za závěs kde měl postel vidět nebylo. Odhrnul závěs a ani tam nic zvláštního nebylo.
Jakub zakroutil hlavou a nechápavě očima projížděl každý centimetr. Však vůbec nic nenašel co by ten zvuk mohlo udělat. Zvuk co se podobal zasténání, takový naléhavě znějící. Řekl si, že možná to nešlo z chalupy, ale za ní a ňáké zvíře zaskučelo. Tím to Jakub uzavřel a dal si na kamna ohřát vodu na umytí. Než se voda ohřeje měl zvyk, že si prozpěvoval hospodské písničky.
Když měl vše hotové šel spát protože ráno dělal zabíjačku ve vedlejší vesnici. Taková zabíjačka je pořádná dřina a jeden se musí na to pořádně vyspat. Zhasnul petrolejku a vlezl za závěs do postele. Jen se přikryl peřinou zase ten zvuk, ale teď mnohem silněji.
Vyskočil z postele, rozhrnul závěs a tam uprostřed místnosti stálo velké stokilové prase. Jakub ho oběhnul a rychle vyskočil ven aby chytil toho šprýmaře co mu sem dovedl toho čuníka. Však nikoho neviděl i když měsíc krásně svítil.
Prase vytáhl ven, dveře zavřel na závoru a šel spát. Však zítra zjistím kdo to byl. A s tou myšlenkou usnul.
Ráno vzal řeznické náčiní a vyšel ven. Čuník už venku nebyl. On se někde ukáže řekl si Jakub a vyrazil pěšky do vedlejší vesnice kam to bylo něco přes kilometr. Cesta byla krásná, neboť vedla celá mezi lesy po silnici. Zhruba v polovině cesty zaslechl za sebou chrochtání. Otočil se a za ním šel čuník, kterého měl v noci v chaloupce. Čuník ho doběhl a jako pes šel u nohy s veselým chrochtáním. Jakub ještě za celý život neviděl prase, které se chová jako pes. Jakub si na chvilku sednul u silnice do trávy aby se napil a odpočinul si na zbytek cesty. Prase ho pozorovalo a upřeně mu koukalo do očí. Šlo k Jakubovi a začalo mu třít hlavu o nohy pak i o ruku. Jakub znejistil protože v jádru byl hodný člověk a teď je na cestě jiného čuníka zpracovat do jelit a jitrnic. Zasmál se nad tím jaké myšlenky ho berou, jeho, vyhlášeného řezníka široko daleko. Zvedl se a pokračoval v cestě. Za čtvrt hodiny byl na místě a připravil si vše potřebné na zabíjačku.
Vyšel majitel, který si ho objednal a zoufalým hlasem mu oznamoval - Mistře, dneska z toho nic nebude.... Prase zmizelo... Buď uteklo nebo ho někdo ukradl.
Jakub se otočil zda čuník co mu dělal cestou společnost je pořád někde okolo, ale nebyl. Jakub si vše pobral a vydal se na cestu domů. Majitel prasete mu i tak něco zaplatil a Jakub byl spokojený.
Po zhruba čtvrt hodině slyší za sebou chrochtání.
Kdes byl, mohl si to vzít za kolegu smál se Jakub na čuníka... Ten ho doprovodil až k chalupě. Jakub vešel a uklidil si náčiní do šuplíku pod stolem. Vzal židli, že si jí vezme ven a posedí si na vzduchu když má nečekaně volný den.
Čuník opět jako pes čekal dychtivě až páníček vyjde ven. Jakub se usadil na židli a jen tak z legrace povídá - hele už tady nemám moc jídla tak zítra si udělám tlačenku a ovar, hádej z koho... a začal se smát, že smích nemohl vůbec zastavit... Smál se až slzel... Hned ho, ale smích přešel, kouká a čuník slzí velké lesknoucí se slzy... Jakub měl pocit, že má halucinace...
Prolenošil ve společnosti prasátka celý den a večer šel opět sledovat hvězdy a měsíc. Čuník už tam nečekal.
Jakub se nemohl na večerní oblohu vůbec soustředit... Pořád se rozhlížel zda se někde to prasátko neobjeví. Nakonec vzal baterku a šel se podívat kolem chalupy jestli ho někde nenajde. Z lesa za chalupou zaslechl chrochtání. Vydal se za tím zvukem, který se pořád vzdaloval.
Šel a šel a vůbec si neuvědomil jak už je daleko od své chaloupky. Vůbec si neuvědomoval, že mu na čuníkovi začalo záležet a není mu lhostejný. Když si to uvědomil pomyslel si, co tady blbnu, já a hledám prase, vždyť kolik jsem jich už zpracoval na jídlo.... Otočil se a vydal se zpět domů.... Před dveřmi do chaloupky už čekal čuník a radostně kvičel...
Jakub úplně zapomněl, že je řezník a rozběhl se k prasátku. Začal ho hladit a cítil radost z toho, že ho tady našel před chalupou. Měl takovou radost, že ho na noc vzal do chalupy...
Ráno ho vzbudilo bušení na dveře....
Dobrej, co chcete ptal se Jakub chlápka středního věku..
Dobrý den.. Byl jste mě doporučen jako řezník... Jsem z nedaleka a chtěl bych uspořádat zabíjačku zhruba za čtrnáct dní... Co Vy na to... Dobře zaplatím a vejslužku samozřejmě taky dostanete...
Jakub s radostí přijal... Víc než deset dní šlo vše při starém... Čuník se víc a víc choval jako pes a tak ňáko čas plynul. Ale noce to bylo horší. Jakub se začal bát spánku a hlavně snů. Každou noc měl stejnou děsivou noční můru.
Jak páře prasátka, oni kvičí, slzí a vyčítavě mu hledí do očí. Všude krev, křik prasat, nářek a slzy. Pokaždé se Jakub vzbudil mokrý potem s vyděšeným výrazem.
Přišel den kdy má jít k tomu chlapovi udělat zabíjačku. Vzal náčiní ze šuplíku, zkontroloval ho a dal na kamna vodu na kafe. Z malého okénka pozoroval jak čuník vesele běhá sem a tam... Vypil kafe a dal se na cestu. Tentokrát ho čuník nenásledoval, zůstal u chalupy a rypáčkem hrabal hlínu.. Prostě se mu nechtělo říkal si Jakub.
Odvedl svojí práci a vydal se k večeru domů. Vyhlížel už z dálky zda je tam čuník, ale nebyl tam...
Čuník už nikdy nepřišel. Jakub měl horší a horší noční můry. Zoufal si, že sedí u měsíčku a sám... Nerad si to přiznával ale prasátko mu scházelo. Byl už tak na dně, že i řezničiny zanechal a žil z naspořených peněz... Byl velice skromný takže mimo čuníka mu nic nechybělo...
Po dlouhých měsících jednoho večera opět seděl Jakub venku a koukal na večerní oblohu... Vtom slyšel z chalupy známý zvuk... Rozběhl se hrozně rychle ke dveřím... Rozrazil je celý radostný, že se čuník vrátil... Vletěl dovnitř tak rychle, že zakopl, padal hlavou na kamna a po té ráně omdlel...
V bezvědomí měl strašné vidění, zdálo se mu, že páře čuníka, toho jeho čuníka....
Když se probral, vstal omyl si obličej a začal přemýšlet a hlavně vzpomínat co, že se mu to v tom bezvědomí zdálo...
Z venku slyší volání - haló Jakube si tam ? Jóóó pojď dál...
Přišel za ním místní strážník, kterého už zná leta letoucí... Hele Jakube máme hlášení na jednoho chlapa co bydlí tady nedaleko... To víš, sousedi si všímají i závidí, však to znáš... No a jde o to, že ten chlap měl ukrást prase. Prej si tam dělal zabíjačku, ale ten chlap nikdy žádné prase nevlastnil ani nekoupil. On vypověděl, že si o tom nevěděl, že to prase nebylo jeho,,, musím se Tě zeptat... Opravdu si to nevěděl? Nezlob se, že se ptám, ale pochop, povinnost... Ne, nevěděl jsem to, odpověděl ostře Jakub...
Týden potom se znovu objevil strážník... Jakube představ si... Všechno bylo jinak.. Ten chlap vypověděl, že se vsadil v hospodě, že ukradne řezníkovi prase a že ten řezník ho sám podřízne. Že vůbec nebude tušit, že zabíjí vlastní prase. Hele Jakube prej si to měl být Ty ten napálený řezník... Ty si měl prase?
Jakub mu poctivě vyprávěl celý příběh... Strážník jen řekl, já se z vás chlapi zblázním, furt ňáké kraviny.. A se smíchem odešel...
Celou noc Jakub přemýšlel proč ten den nechtěl čuník jít s ním... Proč chtěl tady zůstat a čekat na svou smrt.... Nepřišel na to...
Za dva dny houbař za Jakubovou chalupou našel oběšeného hromotluka s řeznickou čapkou na hlavě....
Nikdo z místních nikdy nepochopil proč to ten dobrák a podivín udělal...
To věděl jen Jakub... Jediný on věděl, že koukat na měsíc sám je na nic...
