Oko
Bylo krásné teplé ráno. A opět usedám s kávou k internetu.
Už jsem ňáký ten pátek v důchodu, ale umím s počítačem obstojně. Naučil jsem se to tenkrát i díky práci. Jsem na internetu pořád. Vlastně mimo spánku, jídla a nákupů, ale i ve frontě na pokladnu vytáhnu mobil. Vím, že jsem na tom závislý, mám i několik svých stránek kam píšu.
Káva super už je na stole a žhavím počítač abych opět brouzdal co kde je nového a také napsal pár článků na své weby.
Proboha co to je ? Ňáký virus nebo co. Na monitoru je jen velké oko a vypadá jako když si mě prohlíží. Ať klikám jak chci pořád tam je. Co mobil a tablet ? To je opravdu divný, všude to oko. No nic, mobil a tablet nechám a musím to vyřešit na počítači. Ten šum co podkresluje to pozorovací oko také není normální. Cítím jak se začínám potit, neboť můj milovaný internet je pro mě zcela nedostupný a kdoví jak dlouho to bude trvat.
Slyším, že soused je doma. Ahoj, prosím Tě funguje Ti internet ? WiFi je pro celý dům tak snad mě to napoví. Funguje, vše v pohodě a Tobě nejde ? Ňáko to zlobí, to nic kouknu na to, ahoj,,,,
Teď se potím ještě víc, jemu to normálně šlape a já jedině mohu pozorovat to divné oko. Já se z toho snad zblázním. Mám pocit jako, že někde chybím, jakože ten virtuální svět je bez mého já nekompletní. Tak mě třeští hlava, musím si vzít prášek a ještě jedno kafe. Jestli to do hodiny nespravím tak půjdu na veřejný internet do knihovny. Tady sám sedět nebudu. Sice jsem sám neustále, ale s internetem nejsem sám. Koukám upřeně do toho oka a zoufale přemýšlím co s tím. A u toho klikám myší jak blázen.
Cítím brnění v celém těle a vidím ňáko rozostřeně. Asi nervy, jo to bude stres, že celý internet na mě čeká a já jsem tady a zoufale se potím. Ach jo, kdybych mohl tak bych do toho počítače celý vlezl abych tam byl. Už nevím co dělat, vyzkoušel jsem snad všechno co je možné a pořád jen oko a oko a oko. Kašlu na to a jdu do knihovny. Už to nevydržím... No jo, ale co až knihovna zavře a i kavárny co mají veřejný internet. K sousedovi v noci také nemohu. Nezbývá než zůstat a zkoušet to dát dohromady. Musím, musím to se nedá vydržet. Proč mě pořád tak něco nutí koukat upřeně do toho oka ? Když odvrátím zrak už cítím jak mě to chybí a jak moc chci do něj koukat, třeba až do konce života.
Cítím jak mé vědomí ztrácí kontakt s tímto světem, jak mě oko vtahuje do svého světa. Ne, nebudu se bránit. Rád tam jdu a rád zůstanu, budu tam kde jsem nejraději..... Už nevnímám můj byt ani své já.
Má mysl léta vzduchem, pak zas po drátech strašnou rychlostí. Samá světla, písmena, blikání a vlny všeho možného. Opravdu jsem dokázal vlézt celý do počítače a má mysl je plná dat a přenosů. Nádhera, nikdy ať to neskončí. Úžasné, během vteřiny vidím celý svět, miliardy textů, fotek a videí.... Ano ano chci ještě více a rychleji... Už si nevzpomínám na nic, ani na své jméno, ale komu na tom záleží když je v jiném tak úžasném světě.
Né Né proč to zhasíná, kam to mizí, proč se zastavuji ?
Tma a jen v dálce slyším hlas - čas smrti 11 hodin a sedm minut.....příčina - zástava srdce, pravděpodobně ze stresu...
Jen já vím, že mé srdce neuneslo nefunkčnost mého PC.....
