Odkaz
Nastal den kdy Radek vstával z vesela, neboť dnes se bude číst závěť jeho zesnulé babičky a on si odjakživa dělá naděje na velké bohatství, které babička měla.
V kanceláři se sešlo celkem sedm lidí včetně Radka. Notář slavnostně zahájil řízení a na konci jeho proslovu poprosil Radka ať jde k němu. Předal mu krabici o málo větší než je krabice od bot s tím, že jeho babička si přála aby krabice byla předána ještě než začne číst co komu odkázala... Radek vzal krabici a vrátil se do křesla... To budou šperky a jiné cennosti, pomyslel si... Notář dočetl celou poslední vůli a rodinka se rozešla... Radek byl velice spokojený i když mimo krabice mu nic jiného nenáleželo.. Měl dobře spočítáno, že šperky, hodinky a další cennosti měla babička za milióny a proto je dostal on.
Doma dal krabici na jídelní stůl a zavoval svou ženu i dceru ať se jdou podívat na tu krásu. Rozbalil papír i provázek a velmi pomalu napínavě zvedal víko. Všichni zůstali stát jak opařený když Radek vyndal z krabice malý kolotoč s koníky co měla babička léta na poličce v pokoji, který se nepoužíval . V krabici už nic a kolotoč nemá žádný prostor kde by mohl být ten poklad. Jeho žena po chvilce propadla záchvatu smíchu a dcera odešla když viděla jak byla babička štědrá... Radek zuřil div sám sebe nepokousal... Baba jedna... A co já všechno pro ní udělal.. No jo za dobrotu na žebrotu nadával zuřivě Radek...
V noci všechny probudila jemná melodie. Kolotoč se na stole kde zůstal točí, hraje melodii a zpívá babičiným hlasem - TOČÍ SE TOČÍ KOLOTOČ, NEDAL SI NIC A CHTĚL SI MOC. KOLOTOČ SE TOČÍ DÁL A DÁL A PROTO SI HLUPÁKU NIC NEDOSTAL. TOČIT SE BUDE MNOHO LET NEŽ POCHOPÍŠ, ŽE BEZ LÁSKY JE CHUDÝ SVĚT... ZA PENÍZE LÁSKU SI NEKOUPÍŠ, POCHOP TO DŘÍV NEŽ PROHLOUPÍŠ.
Poté se kolotoč zastavil a ustala i temná píseň. Toto se opakovalo každou noc až se Radek neudržel a hodil kolotoč do sklepa. Ani to nepomohlo, každou noc se nesl babičin hlas celým domem. Avšak jeho ženu ani dceru už kolotoč nebudil . Píseň byla určena pro Radka a ten si jí musel vyslechnout každou noc. Tu chytlavou melodii a hlas babičky měl neustále v hlavě. Dokonce se přistihl, že si melodii nevědomky brouká.
Jednoho dne mu řekla jeho žena. Víš Radku já se nedivím, že nás babička nezahrnula do závěti. Pravda je, že kdykoliv prosila ať k ní přijedeme vždy jí byla poslaná jen ňáká výmluva. Vnučku viděla snad pětkrát od narození a kdykoliv nás viděla tak jen proto, že jsme chtěli půjčit peníze, které nám stejně nakonec dala. Radku nezlob se na mě, ale docela babičku chápu.
Radek se po těchto slovech doslova rozběsnil. Nechtěl uznat, že jeho žena má pravdu. Začal křičet, že ta baba mohla být ráda, že vůbec je někdy viděla a že vůbec jí ukázal někdo vnučku. Řval a kopal kolem sebe. Rozhodl se ženu trestat tím, že na ní nebude vůbec mluvit, jakoby neexistovala...
Radek bral všechno jako velkou křivdu. To že sestra zdědila dům po babičce i šperky a peníze a i to, že jeho žena babičku vlastně chápe a v neposlední řadě, že on dostal jen kolotoč, který ho noc co noc mučí stejnou písní. Tak ho drásala závist a pocit nespravedlnosti až jednoho dne skončil s infarktem v nemocnici. Jeho žena ačkoliv už na ní pěkně dlouho ani nepohlédl za ním chodila každý den na návštěvu. Dcera se na tátu zlobila hodně za to, že s mámou kvůli své chamtivosti vůbec nemluví, ale také přišla když měla čas na návštěvu.
Jeho žena přinesla velkou tašku a z ní vyndala babičin kolotoč. Postavila ho na stolek vedle postele a vážným hlasem mu řekla - HODNĚ JSEM PŘEMÝŠLELA O TÉ PÍSNIČCE A PŘIŠLA JSEM NA TO, ŽE TO NENÍ ZA TREST, ALE ŽE VLASTNĚ TI BABIČKA ODKÁZALA TO NEJCENĚJŠÍ... POSLOUCHEJ POZORNĚ A PŘEMÝŠLEJ AŽ ZAČNE KOLOTOČ HRÁT..
Radek už už se chtěl rozčílit a kolotoč hodit ženě pod nohy když v tom si vzpomněl na slova lékaře, že se nesmí v žádném případě rozčilovat... Že by mohl i zemřít.
V noci se jako vždy začal kolotoč otáčet, hrát a zpívat stejnou píseň. Radek snad poprvé dal na slova své hodné ženy a poslouchal co vlastně babička zpívá... Pochopil to celkem rychle, ale přiznat to, že majetek byl vždy na prvním místě nemohl... Dokonce ho znovu trochu bodlo u srdce když si uvědomil, že majetek byl vždy pro něj důležitější než vlastní žena a dokonce i dcera..
Měl v nemocnici dost času přemýšlet a první co udělal po propuštění bylo, že jel na hrob babičky. Položil kytku na chladný kámen a tiše pronesl - Odpusť babičko....
Doma se vrhnul rychlým krokem ke své milované ženě a políbil jí bezeslova... Ona dobře věděla co to znamená...
Vyndal z tašky kolotoč a postavil ho na čestné místo nad krbem...
Té noci už kolotoč nezazpíval... Ale byl připraven spustit píseň kdykoliv by Radek zapomněl, že ten největší poklad s modrýma očima má doma.
