Noční dům
První zima v novém domě. Velké stěhování a očekávání. Dům je malý a skoro na samotě. Dům má výhled na prázdný, oplocený pozemek na kterém kdysi stával honosný dům ňákých boháčů, ale to už je hrozně dávno.
Dnes rodino vybalíme jen to nejnutnější a zítra se do toho dáme naplno. Já a má žena odtaháme to těžší a syn s dcerou to lehčí. Hlavně ať se pohodlně vyspíme a víc chystat dnes nebudeme.
Tak děcka dobrou noc a zítra se připravte na velké vybalování.
Dobrou mami, dobrou tati odpověděla děcka a šla spát.
Celý dům se ponořil do tmy a ticha. Ovšem jen do půlnoci.
V půlnoci celou rodinu probudila světla a hlasitá hudba.
Co se to děje? Z okna vidí, že na prázdném a oploceném pozemku stojí velký, honosný dům. Velká okna a plno světla uvnitř. I na tu vzdálenost je vidět, že uvnitř je snad stovka lidí v kostýmech. Velký maškarní bál, všichni se baví, tančí při hlasité hudbě.
Dům vypadá tak kouzelně, ty světla, masky a hudba dodávají tak tajemnou atmosféru až z toho mrazí.
Celá rodina stojíme u okna s očima dokořán. Všichni mlčíme úžasem až syn povídá... Tati, ale já si toho domu vůbec nevšiml když jsme přijeli. Ani já ne, povídá dcera.
Já a má žena dobře víme, že to místo je už strašně dlouho jen prázdný a oplocený pozemek. Že honosný dům už několik desítek let neexistuje a že večer byla na pozemku jen zamrzlá hlína. Ty informace nám dala realitka ještě než jsme tento domek koupili.
Děti jděte spát, snad usnete i při té hudbě.
Lásko co to je? Ptala se mě manželka. Já však neznal odpověď. Pojď půjdeme si také lehnout a uvidíme ráno. Dobře, ale stejně neusnu, začínám se tady bát. Nakonec únavou ze stěhování usnula celá rodina.
Ráno po probuzení všichni jako na povel šli k oknu.
Tam smutný, oplocený pozemek s hlínou. Žádný dům, žádný bál ani hudba.
I když jim to celý den vrtalo hlavou tak vybalovali věci a uklízeli.
Uf to byla dřina, ale máme skoro hotovo. Teď večeře a pak do hajan, myslím, že všichni toho máme dost řekla máma a táta pokýval hlavou na souhlas.
Děti už spí... Co si myslíš o tom včerejším bludu? Vůbec nevím, snad se nám to jen zdálo a dnešní noc bude v klidu.
V půlnoci je probudilo totéž co minulou noc. Oba stojí u okna a nevěřícně kroutí hlavami.
Děti naštěstí spí, bylo té práce na ně až až tak je neprobudí ani kanón.
Koukej, pár jich vyšlo ven... Jo jo vidím asi deset a míří sem.
Haló sousedé přidejte se k nám, jste zváni na ples masek.
Neotvirej, prosím neotvírej to okno, mám strach.
Haló my vás vidíme u okna, nebojte se.... Pojďte se pobavit s námi....
Já to okno otevřu a řeknu jim, že nejdeme... Dobře, ale buď opatrný,,,, alespoň ty masky mohli sundat když nás přišli pozvat.
Dobrý večer.... Děkujeme, ale celý den jsme vybalovali a máme dost tak už jdeme spát.
Dobře tak snad zítra.... Zítra zase přijdeme. A chodili každou noc.
Šestou noc když už děti spali se oba rozhodli, že pozvání přijmou. Už jim bylo hloupé stále odmítat a to i když věděli, že dům ráno zmizí a objeví se až o půlnoci.
Ano půjdeme se pobavit k vám do domu na karneval v maskách, ale masky bohužel nemáme.
Nevadí, my vám oběma masku půjčíme. A ten co stál k nim nejblíže jim podal dvě masky zcela stejné. Obě bílé, jak posmrtné, pod okem namalována slza červenou barvou a velice smutný výraz.
Vejděte a bavte se, tančete, jezte, píte co hrdlo ráčí.
Děkujeme oba odpověděli a vešli do domu. Nikdo si jich ani nevšimnul jakoby tam chodili odjakživa.
Podívej, všichni mají tak veselé, usměvavé masky a my máme tak smutné, uplakané. To neřeš, asi už jiná maska nebyla. Hlavně se drž u mě ať se neztratíme jeden druhému. Jo a nezapomeň musíme dřív než bude venku světlo odejít. Kdoví co se děje když dům ráno zmizí.
Už mě nestraš, nejraději bych šla hned. A taky mám strach, že jsou doma děti bez dozoru. Snad se nevzbudí. V tu chvíli před nimi stali obě jejich děti v úplně stejných smutných maskách se slzou pod okem.
Co tu děláte? Jak jste mohli v noci odejít z domu.... O tom si ještě promluvíme.
Oni pro nás přišli, že jste je poslali ať nás přivedou.
Tady něco není v pořádku... Už jenom to proč dům není ve dne vidět. Půjdeme, dejte nám ruku a jdeme domů.
Tati kde je náš domeček? Je tam jen plot a holé místo. Kam se poděl ?
Proboha já nevím.... Lásko chyť děti a pojďte pomalu za mnou... Půjdeme k nám na pozemek zda tam něco neuvidíme. A sundáme si ty masky hned teď. Ty masky nechte tady, ty k nám na náš pozemek nenoste.
Tady nic není, to budeme teď mami bydlet jako na trávě? Tati co budeme dělat.... Děti dost,,, my taky nevíme co se děje... Snad se ráno náš dům objeví... Když jejich je vidět v noci tak náš třeba ve dne...
Ráno honosný dům plný hudby zmizel a náš domeček nikde. Stojíme mezi dvěma prázdnýma, oplocenýma pozemkama.
Byla to hrozná situace... Dům pryč a s ním i všechny naše věci. Zůstalo nám všem jen pyžamo, které sloužilo i jako kostým na karneval v protějším domě.
Tati a třeba kdyby jsme měli ty masky by byl dům vidět. Nepovídej hlouposti a nech mě přemýšlet. Ale co když má lásko ten kluk pravdu? Dobře tak já pro ně dojdu, jsou jen kousek od plotu.
Tak teď si je naráz nasadíme a uvidíme, hlavně nikam nechoďte a hned po chvilce si jí zase sundejte... Tak tři, dva, jedna nasadit !!!
Bože, vždyť jsme zpátky na karnevalu.... Hele ten co nás každou noc chodil zvát míří k nám.
Doufám, že se přátelé dobře bavíte. Snad vám nic nechybí.
Já Vás pane poznávám, Vy jste z té realitky od které máme dům, vlastně měli dům, nebo jak to vlastně je....
Ano ano, už si vzpomínám, to byl sto pátý prodej toho domu...
Sto pátý ?
Ano ano, zde tančí všichni předchozí majitelé toho domu. A za hodinu proběhne sto šestý prodej tak mě omluvte už musím jít abych nezmeškal schůzku s tou rodinou.
Mamí ta maska mě vůbec nejde sundat z obličeje,,, mě taky ne, ani mě ne !!!
