Márnice
Nemocnice u řeky. Vypadá jako hrad, který už je staletí opuštěný. Však nemocnice funguje zcela běžným provozem. V podzemí jedna zdánlivě obyčejná márnice. Vchodové dveře jsou těžké, železné s obrovskou klikou.
Když nahoře někdo zemře je odvezen výtahem sem jedno patro pod zem do chladné místnosti s obrovskou klikou.
Toto má na starost Samuel.
Naložit nebožtíka, svést ho dolů výtahem a zajet s ním do márnice, kde čeká na další převoz, tentokrát pohřební službou.
Samuel je jediný kdo do márnice vstupuje. Ostatní mají z toho místa strach, neboť jim to asi připomíná vlastní smrtelnost.
A to není jediný důvod proč jen on sám vstupuje do té studené místnosti. Samuel je jediný kdo zná hrůzné tajemství, které se skrývá za těžkými dveřmi z kovu.
A také je jediný z nemocnice kdo je součástí toho hrůzného tajemství. Někdy se až sám sebe bál když si uvědomil čeho je schopen. Nestal se součástí toho dobrovolně, ale teď už nemůže couvnout, neboť temná síla by ho zahubila a to on dobře ví.
Samuel když svezl nebožtíka z horního patra do podzemního patra zhluboka se nadechnul a vdechnul život mrtvému do úst.
Ten však již nežil dlouho, ale jen na dobu, která byla potřeba aby živý mrtvý navštívil tajně své příbuzné a způsobil jim šok tím, že ho spatří a někteří jsou dokonce přichycení, že místo oplakávání se radují nad tím, že již nemusí čekat na dědictví někdy i značně velké. Samozřejmě největší úspěch pro živého nebožtíka bylo když lačný příbuzný z toho šoku zešílel a dědictví si neužil nýbrž skončil doživotně v ústavu.
Poté se nebožtík opět tajně vrátí do márnice, ulehne a vdechnutý život ústy vypustí. Opět se stane nešťastníkem co zemřel a čeká na pohřební službu.
Samuel už tento rituál provádí více než dvacet let , ale jen on ví, že toto není zdaleka jediný, temný úkol, kterým byl pověřen zlou silou. Tu na sebe přivolal sám když v opilosti si zahrával s vyvoláváním duchů zemřelých, které měl dole v nemocnici uložené. Ducha zemřelého se mu nepodařilo vyvolat, ale zlo ano, to na sebe přivolal a od té doby je otrokem obludného zla. Věděl, že když odmítne sloužit zlu tak skončí dole v suterénu jako nebožtík on sám. Popravdě se mu i líbilo, že díky tomuto otroctví má určité výhody. Nikdy ho nic nebolí, nemarodí, nouzi nezná a v nemocnici je váženým členem kolektivu. Nikdo z kolektivu nepoznal, že ani nestárne.
Druhý a poslední jeho úkol byl jednou měsíčně podniknout noční cestu na hřbitov, který s nemocnicí sousedil. Samuel pouze v tento den měl chuť odmítnout a raději zemřít někde ve tmě mezi hroby na prašné cestičce. Doslova tento den v měsíci nenáviděl z celého srdce, které nebylo vůbec čisté.
V létě i v zimě musel celou tuto noc prosedět na lavičce u zdi. A propůjčovat své tělo každému kdo už dávno zemřel a byl zde pohřben. Ne každá duše chtěla půjčit jeho tělo, ale za celou noc jich bylo i tak mnoho.
Každá taková duše se na tu noc velmi těšila, neboť opět na chvilku ožila ve světě živých a cítila chlad, teplo, smutek i jiné emoce co živý mají. Ani v Samuelově těle však nikdo nesměl opustit areál hřbitova. Po takové noci byl ráno Samuel vyčerpaný k smrti. Bolest hlavy nešla vydržet a často upadal do bezvědomí. Nemohl pořád pochopit pro ta temná síla tak trvá na tomto úkolu. První úkol dobře, někoho vyděsit k šílenství, ale proč ten druhý úkol ? Rozhodl se, že tomu přijde na kloub. Už ňáký čas se mu v hlavě rodil plán jak to provést a něco zjistit, ale až teď po tolika letech padlo rozhodnutí, že plán uskuteční.
Přišel opět den kdy ho v noci čeká noc na hřbitovní lavičce v roli půjčovny těla. A tak už od dopoledne chystal svůj plán o kterém vůbec netušil zda se podaří a on neskoná díky temné síle hned teď v márnici, která je jeho živobytím. Ale nevzdával se a odhodlaně pokračoval. Doufal, že když se to podaří tak se možná zbaví úplně toho prokletí oživovat mrtvé. A začal se chystat na noc.
Ahoj Tome, nechceš večer zajít na pivo?
Moc rád Same, v sedm večer před naší hospůdkou souhlas?
Jasně, budu tam.
Samuel si v hlavě zaškrtnul první bod jako hotový. Druhý bod byl Toma hrozně opít a vylákat ho na hřbitov pod rouškou noci.
Třetí bod byl usadit opilého Toma na lavičku a z dálky tajně sledovat co se děje poté co duše si půjčí tělo živého. To Samuel nevěděl, neboť vždy ztratil kontakt se světem.
Druhý bod také odškrtnut... Tom už sedí na lavičce a usíná z toho jak moc je opilý. Začal třetí bod plánu, sledovat co bude až Tom nedobrovolně půjčí tělo. Samuel se hrbí nedaleko za náhrobkem a pozoruje co se stane. Už zcela ztratil strach, že temná síla zjistí tento podfuk a zahubí ho tady ihned za tím hrobem.
Za svítání byl Samuel zklamaný. Nic neviděl ani nezjistil. Tom stále klimbá na lavičce a zda bylo jeho tělo obydleno ňákou duší také neví. Nechal tam Toma sedět a sám se dal na odchod prašnou uličkou co vedla až k východu. Asi v polovině cesty k východu míjel starou, ohnutou babku v šátku a s konví v ruce.
Babka se k němu přitočila a letmo pronesla na jeho adresu : Sám si zlo pozval, nezbavíš se ho.
Samuel padnul mrtev na studenou zem.
Babka došla až k lavičce kde spal Tom a něco mu zašeptala do ucha.... Po probuzení Tom věděl, že v životě má jen dva důležité úkoly. V nemocnici jako nový zřízenec se brzy stal nepostradatelný.
Tome na pokoji 115 máme úmrtí... Odvezete ho do márnice?
Jasně už jdu... První úkol čeká...
