Lesní záhada
Konečně rostou... Košík, nůž a hurá na houby. Sobota pět hodin ráno. Bus, vlak a konečně vcházím v sedm do lesa. Hned po pár minutách vidím krásného hřiba, který snad chtěl aby byl nalezen. Po pár metrech další a další... Zvláštní je, že vše je u lesní cestičky. Ani nejdu mezi stromy a držím se cesty. Další jedlá houba a o kousek dál zase. Ty houby mě snad schválně drží na cestičce, usmívám se nad tou myšlenkou a dál poctivě držím směr. Košík bude plný a to je teprve deset hodin. Ještě kousek a pomalu se vrátím na nádraží kde si dám svačinu. Cestou jsem jen pil vodu co jsem měl v batohu. Jejda musím si odskočit. Jdu alespoň pár metrů mezi stromy, co kdyby náhodou šel další houbař. Hotovo, úleva a už opravdu půjdu zpět, stejně už mám plný koš.
To není možné, kde je ta cesta ? Šel jsem z ní jen pár kroků. A určitě tímto směrem, dobře tak na druhou stranu... Nic, žádná cesta žádným směrem... To mě hlava nebere.
Instinkt mě říká zcela jasně, že jsem přišel z tohoto směru a tak půjdu a někde určitě na cestu nebo někoho narazím.
Už budou dvě hodiny odpoledne, a pořád nic. Tenhle padlý strom už jsem viděl ten přeci byl tam co jsem si šel odskočit. Já trubka asi šel v kruhu.
Nadechnout a hlavně klid člověče si říkám sám sobě. Tudy půjdu a rovně ať se zase nezamotám. Pět hodin,,, musím si chvilku sednout a nabrat dech.
Slyším dětský smích... Hurá někdo jde s dětmi na procházku.
Jdu za smíchem, ale vzdaluje se a nikoho nevidím. Volám - HALÓ, HALÓ PROSÍM VÁS !!! Nic, žádná odpověď, jen smích. Stále jdu za tím zvukem rychleji a rychleji, ale nic a nikdo. Na mé opakované volání nikdo nereaguje.. Už vůbec nevím kde jsem a kudy jít.
Hlad a bolavé nohy už mě deptají a za chvilku se bude stmívat.
Smích, který už mě začínal děsit ustal.
Ozval se dětský hlas někde v dáli - DĚKUJEME ZA HRU NA SCHOVÁVANOU, PA PÁ.
Krve by se ve mě nedořezal jak jsem měl nahnáno.
Koukám jako blázen... tak tři metry přede mnou cestička. Je to ona, ano tady jsou zbytky hub co jsem okrájel.
Nikdy se nedozvím s kým a proč jsem hrál na schovávanou. Ale děti? Tomu nevěřím !!!
