PARANORMÁLNÍ PŘÍBĚHY A FANTAZIE

Vilda, Karviná,,,,, Bylo nebylo jedno staré křeslo. Bylo na naší staré půdě úplně v rohu v šeru jak ňáká relikvie.

Stojí tam snad sto let a vypadá to, že bude stát dalších mnoho let. Skrývá v sobě něco démonického až ukrutného.

Vždy o půlnoci se začne houpat a je slyšet dýchání, ale nikdo v něm nesedí. Už toto sleduji hodně dlouho, ale dnes pár vteřin před půlnocí se chci do křesla posadit a schválně co to udělá.

Za pět minut půlnoc. Trochu mě elán opouští, ale má zvědavost je silnější. Dávám si vedle křesla stoleček, popelník, cigarety a plechovku pití. Křeslo samozřejmě nechám na místě. Vůbec s ním nebudu hýbat a posouvat ho. Mohlo by ztratit to spojení s paranormálním světem a třeba by se nehoupalo a ani by nebylo slyšet to divné dýchání. 

Za minutu dvanáct... Láká mě myšlenka to nechat a jít dolů na telku, ale, ale ta zvědavost.

Sedám do něj. Posledních pár vteřin.. 5, 4, 3, 2, 1.....tělem mě projíždí hrozná zima a cítím zápach hniloby. Houpu se bez mého přičinění a v hlavě mě hučí a slyším jak mě něco těžce dýchá za hlavou. Chci vstát a jít pryč, ale nejde to... Neznámá síla mě tlačí do křesla, blednu a padám někam, nevím kam. Ztrácím kontakt s tímto světem. 

Jsem v jiném domě na půdě. Vypadá to tady úplně jinak, ale křeslo je tady. Je to stejné křeslo jako u nás na půdě jen je novější, skoro nové. V mé hlavě zní hlas - SEDNI SI  !!! Ač nerad tak usedám do křesla a čekám co se stane.

Z druhého konce půdy se ke mně pomalu sune postava. Už je tak dva metry před křeslem a stojí. Já zírám s očima dokořán a přiznávám, že mám hrozný strach. Muž okolo 70 let na mě upřeně hledí a povídá divně zastřeným hlasem až šepotem - PODÍVEJ a ukazuje mě prstem na trám kde visí smyčka... Polykám, třesu se a ptám se nejapně - ANO?  V mém hlase je určitě poznat, že mám v kalhotech strachy.

VSTAŇ... tak se zvedám, muž staví křeslo pod smyčku, kterou si dává stojíc na křesle okolo krku. 

TÁTA, CO TADY DĚLÁ MŮJ TÁTA?

Jde ke křeslu a kouká na muže co se chystá k hrozné věci. Táta na něj zírá a muž mu povídá :

Chtěl jsem ukončit svůj život za to co jsem Ti provedl kamaráde, ale já to nedokáži. Můj otec bere křeslo za opěradlo a prudce ho odšoupne stranou až ke zdi. Chci pomoci, ale zase se nemůžu vůbec hýbat. 

Otec usedá do křesla, z těžka dýchá a pohupuje se s křeslem. 

Muž na smyčce už nejeví žádné známky života. Jen tam visí a trochu se pohupuje na laně. Koukám a vše je pryč,,, muž, otec i lano... Jen křeslo zůstalo. 

Opět slyším ten hlas - SEDNI SI !!!

Sedám, ztrácím vědomí, zima a smrad,,, stejně jako prve. 

Jsem zpět na naší půdě, ležím na zemi a křeslo nikde. 

Otec už dávno nežije a tak zůstane navždy tajemstvím co se tenkrát stalo a proč to otec udělal a za co trestal toho muže. Myslím, že celá ta záležitost s křeslem měla něco odhalit. Škoda, že jsem neměl dříve odvahu se do něj o půlnoci posadit.