Kouzlo labutě
Našla jsem zraněnou labuť. Bylo to na nádherném místě kde voda byla obklopena skálou skoro do kruhu. Bylo to jak v pohádce.Do toho skalnatého kotle svítilo nádherně sluníčko a odráželo se o hladinu. A labuť úplně u břehu jakoby mě ukazovala zlomené křídlo a říkala si o pomoc.
Váhala jsem zda jí mám pomoci sama a nebo přivolat ňákou záchranou stanici. Sundala jsem si boty, že zkusím jít k ní jak bude reagovat. Sice vůbec nevím jak bych jí mohla sama pomoci, ale třeba by nepohrdla alespoň mou přítomností aby věděla, že v tom není sama. Zkusím to a pak zavolám pomoc.
Skalnatý kotel potemněl, sluníčko nikde a prudce se ochladilo. Začíná dosti pršet. Kašlu na to a raději se poběžím schovat. Však labuť najde později někdo jiný, to přežije. A když ne tak holt se nedá nic dělat.
Ale kde je ta ulička, která jako jediná vedla sem k vodě mezi skály ? Jak to, že ten skalnatý kruh je kolem dokola uzavřený ?
Co je tohle za čáry. Nahoru nevylezu to je jasné je to snad čtyřicet metrů. Už jsem promoklá na kost a labuť je stále na stejném místě a plácá křídly. Jak je možné, že to zlomené křídlo už není zlomené ?
V tom se ozval hlas, který se točil mezi stěnami skály, že ani nebylo poznat odkud vychází.
PRO TROCHU DEŠTĚ, PRO SVÉ POHODLÍ BYS NECHALA VYHASNOUT ŽIVOT KRÁSNÉ LABUTĚ.
TREST TĚ ZA TVOU SOBECKOST NEMINE.
Pak hlas utichnul. Sluníčko začalo opět krásně svítit a odrážet se od hladiny. Však Skalnatý kruh se neotevřel a já stála bosa, bezradně se slzami v očích před labutí, která na mě koukala a já se moc styděla.
Prosím, prosím ať se skála otevře chci jít domů. A skála se začala otvirat.
Já cítila velkou bolest v celém těle, jakoby mě někdo mačkal. Slyšela jsem zřetelně jak mě u ruky praskl loket. Padám na kolena tou bolestí. Co se to děje, ukrutně to bolí a mé tělo jakoby se zmenšovalo a měnilo. Loket zřejmě zlomený nesnesitelně bolí. Vlastně ne loket, křídlo.
Teď jsme tady dvě se zlomeným křídlem a čekáme zda se najde někdo hodný s dobrým srdcem kdo nám pomůže.
Smutně koukám na boty, které po mně zůstali na břehu a vím jistě, že už je nikdy nebudu potřebovat.
