PARANORMÁLNÍ PŘÍBĚHY A FANTAZIE

Toho dne bylo opravdu moc veselo. Toho dne jsem potkala veselého klauna.

Bylo to na pouti. Úplně v zadním rohu zábavného parku kde stál velký, špinavý a potrhaný stan. Před ním stál klaun se širokým úsměvem a zval mě do stanu na úžasné představení. Váhala jsem, ale když řekl, že je to představení zdarma tak jsem vešla do stanu kde byla úplná tma a jen kužel světla osvětloval uprostřed kruh kde na zemi byl písek.

Pro diváky sem tam židle, ale byla jsem jediný divák. Nu což, uvidím, odejít můžu kdykoliv a nic to nestojí. 

Zazněla hudba a do kruhu světla vešel klaun co mě venku nalákal na toto představení. Stál zády ke mě a zpíval veselou píseň v jazyce, který neznám. U toho zpěvu stále zády ke mě i tančil. 

Asi za dvě minuty píseň skončila, přestala hrát hudba a on přestal tančit. Pomalu se otočil čelem ke mě a já tušila, že je zle. Úsměv nikde, zlá tvář a hrozně zlý pohled. 

Zvedla jsem se ze židle, že uteču, ale mezi východem ze stanu koukám je silná, kovová mříž. A nejen mezi východem, ale kolem dokola. Jsem tady jak krysa v kleci. 

Klaun mě velkou a tlustou rukou ukázal ať si sednu zpět na židli. Nezbývalo než poslechnout. 

Opět hudba a tanec, ale tentokrát hrozně smutné tóny i tanec a z očí mu stékala krvavá slza jedna za druhou po tlusté tváří . Skoro by v člověku vyvolal lítost. 

Opět asi za dvě minuty utichla hudba i klaunův tanec ustal. 

Nehnutě zůstal stát v kruhu světla a upřeně mě zíral do očí až jsem slzela. 

Natáhl pomalu ruku ať jdu k němu. Šla jsem a on mě jemně chytil za ruku a světlo se ztlumilo, že skoro nebylo nic vidět. 

Začala hrát tak smutná hudba až se mě chtělo plakat a vůbec jsem nechápala, že vlastně už necítím vůbec strach. Začal opět pomalu tančit a dal jasně najevo ať tančím s ním. Náš pomalý a smutný tanec po krátké chvilce ustal a klaun mě pustil ruku. 

Zabořil opět svůj pronikavý pohled do mých očí a já opět slzela. Už neměl vůbec zlý výraz ani pohled. 

Dostala jsem odvahu a jediné co mě napadlo bylo zeptat se ho - VY JSTE SMUTNÝ ? On si dal ukazovák přes ústa na znamení, že mám být zticha. A  stekla mu  krvavá slza po tváři. Opět jsem si sedla na jeho pokyn na židli a on zatáhl za provaz co visel z kopule stanu dolů. Sjelo zezhora velké bílé plátno a vypadalo to jak ve starém přírodním kině. 

Začala tiše hrát smutná hudba a klaun se posadil vedle plátna. 

Na plátně se začal odehrávat němý příběh. Malý a tlustý chlapec stojí někde v chodbě a pláče. 

Ihned jsem poznala, že ten chlapec je klaun, který sedí vedle plátna a pláče krvavé slzy. 

Chlapec jde chodbou a otvírá dveře. Za nimi leží na zemi žena, mrtvá žena. Chlapec jde do dalších dveří a tam leží na zemi mrtvý muž a za třetími dveřmi malá holčička, také mrtvá. 

Chlapec si sedl bezradně na zem a usedavě pláče. Z kapsy vyndavá krabičku s nápisem JED.... 

Otvírá krabičku a obsah si sype do úst.

Plátno vyjelo zpět vzhůru a klaun povstal. 

JÁ NEVĚDĚL, ŽE TO MŮŽE UBLÍŽIT MÁMĚ, TÁTOVI I SESTŘE, BYL JSEM MOC MALÝ A NEUMĚL ČÍST... CHTĚL JSEM JIM JAKO KUCHAŘ DOCHUTIT POLÉVKU A PŘEKVAPIT JE..... 

VŠAK NA MĚ UŽ ZBYLO JEN PÁR ZRNEK A PŘEŽIL JSEM.... 

To je strašný příběh, to mě tak mrzí, ale proč mě to celé vyprávíte. Mohu pomoci i když vůbec nevím jak.... A proč já měla jít na představení sem do stanu.... 

Opět padá plátno a klaun usedavě pláče..... 

Opět se promítá film, ale tentokrát začíná za dveřmi kde leží malá holčička.... 

Pohnula hlavou a otvírá oči, Bože ona žije jsem vyhrkla... 

Ano, sestřička zlobila s jídlem a snědla jen pár kapek polévky doplnil smutným hlasem plačící klaun.... 

Film pokračoval, holčička se pomalu snaží dostat na nohy a pomalu se zvedá. Měla krátké tričko a já zahlédla velké mateřské znaménko hned nad zadečkem... 

Přesně takové mám i já mě napadlo.... Nikdy jsem nepoznala vlastní rodiče, byla jsem adoptovaná.... Nová maminka říkala, že mám někde bratříčka Bena.... 

Bože BENE !!!!! 

Ano Julie jsem to já.... 

To není možné Bene, tolik let a já Tě nikdy neviděla... A co ten stan a ta smutná představení ? 

To je můj trest Julie, to je mé prokletí... Na věky věků přehrávat tu hrůzu v podobě klauna.... 

Vždyť si byl malinký a neměl z toho rozum tak proč tak velký trest ? 

Proklela mě babička, matka naší maminky..... 

A můžeme tu kletbu Bene zrušit ?

Ano jedna možnost existuje, ale je to děsná možnost. 

Tenkrát babička řekla, že prokletí zruší jen má sestra pokud mě vůbec někdy objeví, tím, že na pouhou hodinu vezme dobrovolně mé prokletí i podobu klauna na sebe. A Ty si úplnou náhodou přišla. 

Ano přišla, vůbec jsem si během toho všeho nevšimla, že mříž co byla kolem dokola je už pryč a mohla bych odejít. Ale neodešla bych, je to pořád můj bráška. 

Julie vím, že to nemohu žádat, ale ptala jses tak teď víš všechno. 

Bene vždyť jde jen o hodinu.... Ano udělám to ať si volný... 

Děkuji Julie, moc si toho vážím a za hodinu už budeme oba spolu. 

Co mám udělat, víš to? 

Ano, dej mi ruku a řekni DOBROVOLNĚ BENE PŘEBÍRÁM NA SEBE PROKLETÍ KLAUNA.... 

Julie to opakovala a v té chvíli před ní co by klaunem stál pohledný muž, bráška Ben. 

Ben řekl, děkuji Julie a za hlasitého smíchu odešel ze stanu pryč. 

Po pár hodinách Julii bylo jasné, že něco není v pořádku. 

Kde je ten Ben... Snad se mu něco nestalo ? 

Napadlo jí zda  to plátno jí něco nenapoví. Zatáhla za provaz, plátno za zvuku hudby sjelo dolů a začal se promítat zbytek příběhu. 

Malý Ben pozoruje tajně jak otec sype jed krysám a pak jde a krabičku s jedem dává do kapsy. 

Poté s hrozně zlým výrazem a smíchem míchá jed do polévky. 

Zbytek vysypal a spláchnul do umyvadla a sám si dal do pusy jen pár zrnek aby nebyl v podezření a každý to bral jako nešťastnou náhodu. 

Bože Bene věděl si co děláš... 

Udělal si to schválně..... 

Už bylo Julii jasné, že prokletí na sebe nevzala jen na hodinu, ale navždy... Babičko proč si byla tak krůtá a vlastně si proklela i mě.... 

Rozezněla se opět hudba a rozjela se poslední část příběhu na plátně..... 

Malá holčička Julinka stojí za bráškou Benem a rukama ho pohání ať to vysype do polévky... Poté mu pěstičkou vyhrožuje ať mlčí a ulehá se smíchem na podlahu aby hrála oběť, která přežije. 

Babičko to Ben a udělal to schválně.... To byla první a jediná slova v jinak němém filmu... 

Já už na to zapomněla, odpusť Bene.... 

A neodpustil.. Dodnes v temném rohu stojí starý stan a v něm smutný klaun přehrává ten zrůdný příběh,,, klaun Julie je jediný účinkující v tomto představení...