Hypnotizér
Marcela se už trápí tím, že si nepamatuje skoro nic ze svého mládí. Před deseti lety měla úraz a ztratila paměť. Až teď se rozhodla, že zkusí hypnózu. Poradil jí to kolega, který s tím měl vlastní zkušenosti a doporučil jí hypnotizéra Rudolfa.
Pojďte dál Marcelo, dobrý den a říkejte mi Rudo. Všichni mi tak říkají.
Dobrý den Rudo. Jak už víte jsem Marcela. Dobře, tak se tady uložte a zavřete oči. Až řeknu jedna tak budete spát a přenesete se do chvíle té nehody. 3 2 1 už spíte a řekněte kde jste?
Jsem na kopci a jedu na lyžích dolů velkou rychlostí. Jsem tam sama a je mlha.
Ano Marcelo a dál ?
Padám, něco mě chytlo hrozně silně za nohu i v té rychlosti.
Vidíte co to bylo ?
Ano teď ano, ze sněhu se vynořila ruka, modrá a opuchlá, asi zmrzlá,chytá mě za nohu a já padám.
Marcelo zastavte se než spadnete a řekněte mi jestli v té chvíli si vše pamatujete z minulosti.
Ano vše si pamatuji, ale padám dál, hlavou na kámen. Ne to není kámen, to je hrob. Zvedám se a jedu dál dolů.
A stále si vše pamatujete ?
Ne nic už, jedu zase hrozně rychle a kličkuji mezi hroby.
Proč hroby ? Na sjezdovce přeci nejsou hroby.
Ano hroby vidím, hodně hrobů...
Bože já padám do jednoho prázdného hrobu a na mě padá sníh. Hromada sněhu, jsem pohřbená pod sněhem v té díře.
Marcelo to nedává smysl, vzbuďte se až řeknu tři, 1 2 3....
Marcelo vzpomínáte si teď na něco před pádem ? Ne, vůbec ne...
Asi mě Rudo nepomůžete, co ?
Teď a tady asi ne. Jediné co můžeme ještě udělat je zkusit to ještě jednou, ale přímo na místě té nehody. Víte kde se Vám to stalo ? Ano mám to v papírech z nemocnice kam mě tenkrát vezla sanitka.
To je výborné a souhlasíte, že to zkusíme tam.
Ano určitě, chci si vzpomenout na vše z mého života.
Tak zítra ráno v sedm sem přijďte a pojedeme.
Tady to je ten kopec podle těch záznamů, tady asi v půlce sjezdovky.
Marcelo teď půjdeme pomalu dolů krok za krokem a řekněte když něco zvláštního ucítíte, myslím divný pocit.
Myslíte Rudo, že nevadí, že tenkrát byla zima a sníh a teď je jaro?
Určitě nevadí, počasí nehraje žádnou roli.
Rudo tady, tady určitě to bylo tady. Cítím zimu a bolest nohy i hlavy.
Tak to jsme Marcelo na správném místě. Zde zůstaneme. Sundám kabát a sedneme si na něj. Pořád cítíte tu zimu a bolest ?
Ano pořád to cítím a ta bolest je ještě větší.
Zavřete oči a až řeknu jedna budete opět ve chvíli toho pádu.
3 2 1 teď spíte, co vidíte ? Marcelo co vidíte ? Tak Marcelo kde jste?
Rudolf začal propadat panice..
Marcelo až řeknu tři vzbudite se... 1 2 3 vzbuďte se Marcelo, jste tady.
Marcela seděla stuhlá jak kámen, oči zavřené a bílá jak stěna. Ruda už tušil, že něco se nepovedlo, že asi nebyl dobrý nápad hypnóza přímo na tomto místě.
Zatímco Rudolf zkoušel vše možné aby se vzbudila tak Marcela jela velkou rychlostí na lyžích a kličkovala mezi hroby. U jednoho hrobu spadla a zabořila obličej do sněhu. Když zvedla hlavu ze sněhu upoutal jí nápis na hrobě - Marcela 27.1. 1995
Uvědomila si, že to datum má uvedeno v těch papírech jako den kdy měla ten pád a ztratila paměť. Sníh zmizel, lyže také a ona tam ležela na zemi v lehkých šatech a hřálo slunce, které rozzářilo náhrobní kámen.
Rudolf stále dělal zoufalé pokusy aby jí vzbudil když najednou už nebyla bledá, ale měla tváře červené a úplně hořela. Svalila se z kabátu na kterém seděla do trávy, ale stále byla někde mimo tento svět.
Rudolf už to vzdal a zavolal pomoc. V nemocnici vše popravdě vypověděl lékařům a modlil se aby se Marcela probrala. Po všech vyšetřeních lékař zjistil, že jí vůbec nic není, že vlastně vše nasvědčuje tomu, že spí a kdoví jak dlouho bude trvat než se vzbudí a jestli vůbec se vzbudí.
Marcela se zvedla z trávy a chodila bosa v letních šatech mezi hroby. Na každém bylo její jméno, ale jiné datum. Každý ten nápis byl krásně rozzářen od paprsků slunce. Našla hrob kde nápis byl nečitelný, chtěla ho očistit dlaní, ale jak přejela dlaní po náhrobní desce v tu chvíli byla zpět zima a ten osudný den kdy přišla o vzpomínky. Nejela však z kopce na lyžích, ale seděla v restauraci, která byla kousek od sjezdovky. Nesedí tam sama, nevidí mu do tváře, ale hádají se. Ano hádají se, že ho odmítá, říká mu, že budou navždy jen kamarádi a on je hrubý až vzteklý.
Marcela jde pryč a on za ní a stále je velice neodbytný. Ona si nasazuje lyže a odráží se z kopce dolů a on vzteky jí následuje. Chce se podívat kdo je ten muž, ale nejde to, jen ten hlas ví, že dobře zná, ale nemůže si vzpomenout.
Rudolf sedí u její postele a zahlédl, že Marcela sevřela dlaň.. Doktore pojďte rychle, svírá ruku asi se probouzí.
Bohužel, to byla asi jen reakce třeba na ňáký sen ve kterém teď je. Buďte v klidu my jí hlídáme. Také to mohl být jen ňáký impuls.
Rudolf zůstal u ní sám a dostal nápad, který se trochu bál realizovat, ale udělal to. Zkusil jí znovu probudit.
Marcelo až řeknu tři probudíte se... 1 2 3...
Co se stalo Rudo... Kde to jsem... Povídá Marcela...
On jí vše vyprávěl a ona jemu také co viděla...
Rodolf chvilku přemýšlel a pak povídá... Jdeme na to špatně, že mě to hned nenapadlo....Marcelo vím určitě, že až rozlouskneme co Vám přesně ten den stalo tak se Vám vrátí paměť.
Ráda bych tomu věřila, ale já už nechci další hypnózu... Už se bojím.
Hypnózu určitě ne.... Také bych se bál a hlavně když z té poslední se mě nedařilo Vás probudit. My musíme jít do té restaurace a sehrajeme přesně to co teď víme. Moc toho není, ale věřím, že to pomůže.
Dobře Rudolfe budu Vám věřit. Víte mě jde jen o to aby se mě vrátila paměť a ať už zjistíme cokoliv nechci z toho nic vyvodit, rozumíte?
Rozumím Marcelo, paměť je naše priorita.
Tak jsme tady... Náhodou nevíte u kterého stolu to bylo?
Nóóó, vlastně ano, hned tady u dveří, to vím, že když jsem odcházela tak dveře jsem měla hned za zády.
Skvělé tak se posaďte. Dáme si kafe a zkuste si vybavit něco dál.
On mě chytil za ruku a dost surově, bolelo to... Chtěl abych byla jeho a byla hádka jak jsem už říkala...
Zavřete oči a představte si to znovu a zkuste si vybavit jeho tvář...
Tvář nevidím, jen ruku co mě pevně tiskne... Nemá jeden prst, malíček nemá...
Marcelo a neznáte někoho komu chybí malíček? Ne, opravdu nevím,,, možná před tím pádem, ale to si nepamatuji. Kdybych si tak vzpomněla. Ale Rudolfe co vůbec hledáme? Co ty strašné sny v hypnóze? Myslíte, že to vše má souvislost s tím co se mi stalo?
Ano určitě, jsem přesvědčený, že to vše nám odkryje ňákou hrůznou pravdu a hlavně věřím, že si na vše vzpomenete. Kvůli tomu jste tenkrát vlastně za mnou přišla.... Musíme přijít na to kdo Vám tenkrát tady tisknul ruku, to bude zásadní zlom.
Tady jsou ty dvě kávy, řekla servírka a zahleděla se na Marcelu.
Marcelko jsi to Ty, sláva, já se bála co s Tebou je. Od té doby co Tě odvezla sanita nemám o Tobě žádné zprávy. To jsem já Jarka.
Dobrý den, jsem Rudolf, můžete se na chvilku k nám posadit?
Určitě ano, kolegyně to zvládne sama.... Rudolf celý příběh Jarce vyprávěl se svolením Marcely.
Pane Rudolfe to je strašný... Víte my se známe od dětství... A vzpomínám si že když jsem Marcelku viděla naposled seděla tady s chlapem. Pak oba odešli a od té doby nic nevím, jen o tom úrazu.
Nevíte Jarko kdo byl ten chlap...?? Jiří, vzpomínám si, že mu říkala Jirko... Byl vysoký, takový hromotluk, černé vlasy a vousy, ano ano určitě měl černé vousy... A dokonce si myslím, že bude tady z okolí... Jestli si dobře pamatuji tak Tě Marcelko zval k sobě domů a říkal, že je to kousek.... To jsem slyšela když jsem šla kolem. Pamatuji si to protože jsem byla ráda, že má takového štramáka a ne takový koště co měla před tím,,, to byl Marek.... Syn truhláře tady z vedlejší vesnice... Takový hrubiján...
MAREK VZPOMÍNÁM SI RUDOLFE !!!! TO ON MĚ TADY MAČKAL RUKU, CHTĚL MĚ ZPÁTKY...
Marcelo, ale to nemohlo být tady... Pak už si tu nebyla co si odešla i s tím Jiřím, tvrdila Jarka.... A za chvilku potom Tě odvezli do nemocnice.
Jarko já si na Tebe vůbec nepamatuji, ale věřím Ti. Tak ráda bych si na vše vzpomněla i na Tebe. My už půjdeme, ale ještě se tu zastavíme, tak zatím.
Co ten náhlý odchod Marcelo?
Divný pocit, na té Jarce mě něco vadí, ale nevím co... A ani nevím zda se opravdu známe od dětství když si nic nepamatuju.... A tenkrát to nebyl Marek, to jsem řekla schválně jak zareaguje. Žádného Marka si vůbec nevybavuji. Měla jsem pocit, že lže a ví, že když jsem ztratila paměť, že může klidně lhát.
Jen to Marcela dopověděla padla na zem a zůstala v bezvědomí. V nemocnici lékař řekl, že je to otrava. Zatím nevědí čím se otrávila, ale brzy budou výsledky z laboratoře.
Rudolf byl celý den jak opařený protože mu už vůbec nebyla Marcela lhostejná. Chodil a stále přemýšlel co to všechno má znamenat. Nejvíce mu vrtalo hlavou jak říkala, že Jarka se jí nezdá a že lže... Co když ta Jarka vůbec není tak hodná kamarádka jak se dělá. A co ten náhlý stav Marceli?
Odhodlal se k něčemu co ještě nikdy neudělal, ale věděl, že to dokáže.
Jarko nesu špatnou zprávu, Marcela chvíli po odchodu odtud padla do bezvědomí a je v nemocnici. Ještě není při vědomí.
Můžete až to půjde si ke mě sednout?
Určitě, už tu skoro nikdo není tak jen odnesu tohle a jsem tady.
Tak povídejte už jsem tady.. Koukala na Rudolfa divným pohledem. Jen nevěděl proč se prve sama hlásila k Marcele... Třeba aby zjistila zda je úplně mimo podezření... Kdoví, třeba to tak vůbec není, ale uvidíme.
Zadíval se Jarce do očí... A tiše jí něco povídal co končilo slovem- tři....
Jarka cítila, že se s ní něco děje, jakoby spala a nespala... Když jí došlo, že to on jí hypnotizuje už neměla sílu se ubránit.
Jarko vraťte se do toho dne co tady byla Marcela tenkrát než odešla s tím mužem. Co vidíte?
Vidím Marcelu a Jiřího u stolu, on jí drží za ruku, nemohu to vydržet, vždyť Jiří je můj, jenom můj, chtějí víno, jí dávám do sklenice víno a něco... Už vím, prášky na spaní, drtím jich hodně, sypu jí ten prášek do vína.. Jí není dobře a odchází, Jiří spěchá za ní, ale to už ona v omámení nasazuje lyže, vůbec už nevnímá co dělá... Pouští se ze svahu dolů,,, Já chci vyběhnout za ním a poprvé mu říci, že ho miluji, ale nejdu, bylo by to moc nápadné...
Co bylo potom Jarko...
Slyším houkání sanitky, cítím úlevu,... Jiří se vrací zaplatit, ale mě vůbec nevnímá... Už jsem ho neviděla, nikdy, bylo to celé na nic.....
Jarko a teď když jsem tady byl s Marcelou co se stalo, co vidíte..
Také sypu něco do kafe... A chci říci miluji Tě Rudolfe... Tak moc, že udělám cokoliv abys byl můj...
Až řeknu jedna tak se Jarko probudíte.... 3 2 a Rudolf se zvedl a odešel... Ona tam zůstala sedět někde mezi realitou a sněním..
Když Marcele vše vyprávěl tak si vzpomněla na vše. Jiří nebyl zlý, to jen mozek jí špatně přehrával ten den... Ale proč mě už nikdy nevyhledal ?
Je mi líto, ale Jiří byl nalezen zavražděný, byla to Jarka protože jí nechtěl..
Takže ona je ve vězení?
Ne, je v ústavu, padla do ňákého stavu bezvědomí a vůbec jí nikdo nedokáže probudit... Je někde mezi realitou a snem...
Přesně jako jste byla Vy kvůli ní..
