Haló, tady restaurace
Čas obědů. V lokále skoro nikdo. Unuděný číšník kouká z okna. Kuchař v kuchyni usíná na židli. A toto je v této restauraci běžné.
Ale tento pátek se stalo něco co není vůbec běžné - zazvonil telefon !!! Číšník nevěří vlastním uším a pomalu zvedá sluchátko. Unuděným hlasem říká - haló tady restaurace.... Z druhého konce se ozvalo - Dobrý den, můžu mluvit se šéfem?
Já jsem číšník, uklízečka, pomocná síla v kuchyni a šéf v jednom, co potřebujete?
Pane šéf chcete mít plný lokál?
To se ví, že jo, ale na legrácky nemám náladu, řekl číšník šéf ostře.. Jste tam ještě, haló... Zavěsil trouba jeden....
Otevřeli se dveře A přišel na oběd pár, který si sedl hned u dveří... Za nimi další a další, pak parta asi kamarádů a tři ženy. Za půl hodiny bylo narváno. Kuchař skoro nestíhal protože toho neměl moc připraveného... Nandaval i jídlo, které už nebylo zrovna moc čerstvé, ale nikdo si nestěžoval. Číšník musel chvílemi i popoběhnout, neboť roznášet jídlo, sám čepovat a roznášet i pití byl hrozný fofr... Ale tržba stála za tu honičku.
Na zítra se musíme připravit ať zase nejsme na infarkt, řekl šéf kuchaři.
Ještě než zamkl dveře při odchodu domů začal vyzvánět telefon...
Tak co pane šéf jaká byla dnes tržba? Zítra se připravte bude zase plný lokál jak jste si přál..
A byl, každý den už skoro měsíc... Šéf si však vůbec nevšiml jedné věci dokud ho kuchař neupozornil...
Hele to je divný... Úplně stejný sled jídel, už mě ani nemusíš hlásit objednávky protože to je minutu po minutě stejné a už to umím nazpaměť... A občas kouknu z kuchyně do lokálu a pořád stejný lidi a dokonce na stejných místech a pořád stejný jídlo... Fakt zvláštní, že jo?
Číšník a šéf v jednom začal přemýšlet a musel mu dát za pravdu. Jak film, který se přehrává pořád každý den dokola... No, ale hlavně, že to vynáší tak to neřeš řekl kuchaři.
Telefon zazvonil až za tři měsíce...
Koukám, že se dobře daří... Zítra si udělám čas a přijdu na oběd... Doufám, že nebudu zklamaný řekl hlas na druhém konci telefonu a zavěsil.
Šéf ani kuchař neměli lehké spaní... Pořád je provázela ta myšlenka. Od prvního telefonátu se tržba neskutečně zvedla.. A ten stejný obraz den za dnem byl taky až strašidelný...
Obědy a opět úplně stejná scéna, lidé i jídla, pití a ticho jak v hrobě. V žádné restauraci na světě není takové ticho jako u nás, pomyslel si za klusu číšník... Pořád hlídal kdy uvidí někoho koho ještě neviděl... To by musel být ten telefonista co volal a dělal tajemného....
Vešel, malý, drobný a neduživý mladík ve žluté košili a pod krkem červený motýlek... Bylo to těžké pro šéfa aby se nezačal chechtat, ale vydržel to, narozdíl od kuchaře...
Mladík se usadil, rozhlédl se a každý v lokále tiše na něj kývnul hlavou na pozdrav jakoby je všechny znal... Objednal si vodu z kohoutku, dvě vejce na tvrdo a krajíček chleba...
Šéf pořád čekal kdy něco řekne o tom telefonování a také zda vysvětlí jak to, že od prvního zavolání je denně narváno... Už měl pocit, že je to snad jak v pohádce kde čert splní přání a pak něco chce... Sám se nad tou myšlenkou pousmál... Netušil, že to by byla ta lepší varianta.
Vypil vodu, oloupal a snědl vejce i chleba... A zase se jen kouká dokola. Šéf už to nevydržel a když bral ze stolu nádobí prohodil - to Vy jste volal ?
Mladík nic, ani slovo.. Asi aby nenarušil to hrobové ticho. Všichni i on objednávají šeptem, že skoro není rozumět co chtějí i když je to denně to samé co všechny dny před tím... Mladík bezeslova zaplatil a odešel..
Šéf i kuchař cítili zklamání, že zase nic nevědí. Pět minut po odchodu mladíka zazvonil telefon.. Jinak nikdy nezvoní než když volá ten pan záhadný... Což v obouch také vyvolávalo určité napětí...Jakoby by to byla jen a jen soukromá linka pro toho neznámého... Ačkoliv bylo jasné, že ten pan záhadný je mladík s motýlkem na žluté košily.
Haló, to jste zase Vy? Řekl otráveně šéf.
Jídlo bylo výborné a voda také... Děkuji a dnešek byl poslední den kdy byl plný lokál. Snad jsem Vám udělal radost, že bylo několik měsíců plno jak na obědy tak na večeře.
A skutečně, opět nikde nikdo , jen občas ňáký samotář na pivko a v nejlepším případě i utopence s chlebem. Šéf čekal zda bude zvonit telefon s ňákou novou nabídkou, ale nezvonil.
Asi za týden vešel pomalu do lokálu mladík ve žluté košili a červeným motýlkem. Tiše si objednal vodu a dvě vejce, tentokrát bez chleba.
Vím, že jste volal Vy. Tak proč s tím děláte mladý pane tajnosti, povídá šéf mladíkovi.
Mladík vstal, roztáhnul paže, že vypadal jak na kříži. Něco tiše mumlal a v tom se otevřel vchod, kterým přišli všichni co tady měsíce seděli, jedli, pili a mlčeli. Stoupli si za mladíka a ten stále si něco mumlal pro sebe. Šéf pocítil, že ho ňáká neznámá síla táhne aby se zařadil do davu za tu bytost s červeným motýlkem na krku. I kuchař pocítil totéž a po chvilce už oba stáli v davu.
Mladík přestal mumlat a připažil ruce. Všichni si sedli ke stolům v lokále a tiše sledovali nového číšníka ve žluté košily jak se opírá o výčepní pult a usmívá se. Jeden muž či co to bylo se zvedl od stolu a šel do kuchyně coby nový kuchař.. Bývalý šéf tupě zíral do jídelního lístku kde bylo pouze pár položek - vejce, chléb a voda.... Ale bylo mu to jedno, neboť už nebyl šéf a stejně ani nevnímal co čte.... A bývalý kuchař asi snil o tom jak krájí cibuli protože měl oči plné slz....
Za pár chvil zazvonil telefon. Mladík, nový šéf ho zvedl... Ano pane, hotovo, řekl a zavěsil...
Po nějaké době vkráčel do lokálu chlap jak hora... Vysoký, mohutný a hřmotným hlasem zavelel - TAK CO TO MÁ ZNAMENAT V PRACOVNÍ DOBĚ !!!
Šéf i kuchař se prudce probudili.
Promiňte šéfe, tady celý den nikdo nebyl tak jsme nudou usnuli.
Šéfe já měl hrozný sen, že jsem šéf a díky telefonu bylo tady narváno, ale pak se to celé zvrtlo a bylo zle, fuj to byl divný sen...
Kvůli tomu jsem tady... Volal ňáký chlap, že nám pomůže zvýšit obrat tak tady s ním mám schůzku...
Už je tady, přines ňáké pití...
Do lokálu nakráčel mladík ve žluté košili s červeným motýlkem pod krkem.... Prosím dvě vejce, chléb a vodu, zavolal na obsluhu.
