Do roka a do dne !!!
Vstoupila ten den za železnou bránu tamního hřbitova.Bylo něco kolem poledne.Šla na hrob svých rodičů zapálit svíčku.Měla divný pocit jako by jí snad sledovali oči těch dávno mrtvých.Nikdy by to neudělala.Koupila na hrob svých rodičů kopretiny,maminka je měla moc ráda.Když hrob svých rodičů uklízela všimla si někoho o tři hroby dále jak pokládá kytici krásných růží na hrob.Při zpáteční cestě domů jí něco táhlo k tomu hrobu,nemohla se té síle vzepřít.Uviděla na něm velký puget krásných růží a jejich vůně se nesla po mírném vánku,co sem tam zavanul.Jako by jí mocná,zlověstná síla pokoušela a našeptávala:Vem si tu kytici,mrtví už nic nepotřebují!!! Dlouho s tou neviditelnou silou bojovala.Ale nakonec ji to zlomilo.Rozhlédla se kolem jestli nikdo nekouká a uzmula růže z broušené křišťálové vázy.Pak odešla domů,kytici růží dala do vázy,ale najednou už nevoněli,jako by trochu za tu cestu povadli.Byl už pozdní večer,nemohla spát a věděla, že udělala něco moc špatného.Pak usnula,ale spaní měla velmi neklidné.Zdál se jí hrůzostrašný sen.Musela se někomu svěřit.Běžela jako o závod za svojí tetou Johanou.Zabušila na dveře jejího domu.Pojď dál řekla teta.Co se ti stalo,že bušíš na dveře jak o život.Teto já udělala hroznou věc.Já jsem něco ukradla.Proboha!!!!Komu???V obchodě?Ne na hřbitově!Z hrobu kytku.Ráno byla zvadlá a uschlá a stůl plný červů.Ale nejstrašnější byl teto ten sen.Byla jsem v tom snu zase na hřbitově a předemnou na hrobě s mým jménem byl nápis:Do roka a do dne!!!!Teta celá bledá seděla a utěšovala vyděšenou Evu.Musíš to napravit!!!Jdi na hřbitov a kup tu nejkrásnější kytici co tam budou mít.U hrobu kde si kradla poklekni a popros mrtvé za odpuštění.Pak zapal svíčku a pokud nezhasne,duše mrtvého ti odpustila.Pokud svíčka zhasne bude mrtví za tvůj čin do roka a do dne požadovat tvou duši a ty zemřeš!!!!! Druhý den šla hned po ránu na hřbitov,to ráno foukal silný podzimní vítr.Koupila květiny a položila je na hrob.Poklekla pokorně a prosila mrtvé za odpuštění.Plakala a zajíkala se slzami co jí stékali po tváři.Nakonec zapálila svíčku.Plamínek té svíčky vzdoroval silnému větru.Odpusťte mi prosím!Už to nikdy neudělám.Svíčka stále hořela i po tom co ze hřbitova odešla.Teta na ní čekala u té staré hřbitovní brány.Teto nezhasla!!!!! Díky bohu řekla vystrašená teta.Běda tomu,komu zhasne.
