PARANORMÁLNÍ PŘÍBĚHY A FANTAZIE

Pavel, Praha

Tento děsný případ se možná stal a nebo nestal, to nikdo neví.

Ale je jasné, že to byl děs tak jako tak. 

Muž 45 let, svobodný, osamocený hledá ženu k vážnému seznámení. Tak zněl inzerát, který si Johan podal na seznamce. 

Ahoj, já 41 let také osamocená. Hledám muže také jen vážně a tak Ti odpovídám. Napiš Zorka. Tak Zněla odpověď, kterou Johan dostal během pár dní. 

Z odpovědi měl radost a asi po týdnu dopisování navrhnul osobní setkání. 

Zorka přijala a odpověď od ní zněla : sejdeme se dnes v šest večer na křižovatce jak se tam tomu říká " Mrtvá vdova",

Divné místo na první setkání, ale budiž. Čekal bych místo kde jsou lidi a ne tuto křižovatku kde je pusto, prázdno. 

Ahoj jsem rád, že si přišla. Já také a půjdeme se projít a cestou si o sobě řekneme více ? Ano, tak třeba tudy.

Procházka je příjemná a povídání také. Přeci jen už o sobě něco málo víme. Zcela nečekaně říká : tak tady v tom domku bydlím, nepůjdeš na kafe a ještě si chvilku povídat? Neboj bydlím sama.

Proč ne, mě také doma nikdo nečeká.

Starší domek, zarostlá zahrada a celkově z venku takový zanedbaný. Tak tady je obývák, posaď se a já jdu udělat kafe. 

Obývák ponurý, málo světla a dost popraskané zdivo, no jo sama ženská říkám si pro sebe. 

Káva dobrá, povídání příjemné. Už je noc říkám Zorce a zvedám se k odchodu. 

To je mě divně a trochu se mi točí hlava. To ta káva říká Zorka. Nechápu, proč káva, co to má být za podraz? 

Zorka nebo kdo to vlastně je zhasíná lampu a rozsvěcí svíčku. Sedá si naproti mě a tiše povídá : Dlouho už hledám muže, kterého nikdo nečeká a ještě pohledného, který by se mi líbil. Až teď jsem Tě Johane našla. 

Vůbec Ti nerozumím, jí povídám a cítím v celém těle hroznou slabost. Vstává a ze stínu k ní přichází muž, úplně průsvitný, žádné oči, vypadá jak vytvarovaný z bílého dýmu. 

To je můj manžel, teda byl než zemřel na srdce a už dva roky čekáme na tělo, které by si vzal aby mohl být zase se mnou. 

Hrůzou mě snad vypadnou oči z důlků a ještě se ani nemohu bránit kvůli tomu kafíčku zatracenýmu. 

Ten dým nebo chlap jde ke mě a já každým nádechem cítím jak vdechuji po kouskách ten bílej kouř. 

Najednou je mě lépe a mohu vstát. Nadechuji se, že jí od plic povím : Jako, že se Johan jmenuju tohle Ti neprojde. 

Místo toho ze mě vyšlo : LÁSKO TO BYLA, ALE DLOUHÁ DOBA.