Dáte si čaj ?
Bylo to obyčejné pozvání na čaj.
S radostí jsem pozvání přijal, neboť to bylo milé překvapení od lidí od kterých bych to nikdy nečekal.. Bylo to od sousedů, které jsem nikdy neměl moc rád.Ale třeba je to pozvání proto aby padla omluva za všechny ty schválnosti, které jsem od nich dlouho trpěl...
Bylo by fajn mít zase s nimi dobré vztahy.V této malé bytovce kde je šest bytů není příjemné být s někým na nože protože se často potkáváme a není to tak anonymní jako ve velkém paneláku.
Tak jdu ať nepřijdu pozdě...
Oni jsou hned vedle mě na chodbě,ale i tak raději už půjdu.
Dobrý den, já jsem Libor, představil jsem se ačkoli to věděli.
Dobrý den já jsem Mirek a toto je má žena Irena,ale to vlastně taky víte.
Čaj a bábovka na stole, už si tykáme a mluvíme o domě a okolí co by se dalo zlepšit.
Obě strany na to seznamování jdeme pomalu a opatrně aby to nakonec neskončilo hádkou.
Hádkou to neskončilo ba naopak se otevřela lahvinka a já tam seděl ještě skoro o půlnoci.
Bylo to fajn, smích,vtipy, vyprávění až do chvíle kdy odbyla dvanáctá.
Z místnosti vpravo vchází mladší pár a malý klučina. Z místnosti vlevo vchází dva hodně staří lidé ,muž a žena. Všichni mrtvolné barvy.
Mirek se na mě podíval a povídá.
To jsou bývalý sousedé co žili v tom bytě kde teď žiješ Ty Libore.
Ty si náš třetí soused... nejdřív ty dva starci a pak ta rodinka no a teď Ty.
Už Tě také máme plné zuby a tak si Tě tady taky necháme.
Věděl jsem, že něco není v pořádku a chtěl jsem odejít jenže jsem byl celý nehybný. Jen hlava fungovala a jinak nic.
Irena pokračovala v tom co její muž začal.
Víš Liborku ten čaj není obyčejný čaj.I oni k nám byly pozváni na čaj a ukázala rukou na ty mrtvolné postavy.
Snažil jsem se vstát,ale v tom čaji muselo být něco co mě úplně znehybnilo.
Ty mrtvolné postavy nemluvili,jen stáli a tupě točili hlavou jakoby něco hledali. Oči černé, kůže do modra a to mě děsilo.
Po pár minutách jsem začal ztrácet vědomí..
Vzbudilo mě až další noc odbíjení půlnoci.
Nevím jak dlouho jsem byl mimo,ale řekl bych, že pár let...
V obýváku kde jsem kdysi dostal čaj stojím já a starý pár i mladý pár s klučinou...u stolu sedí Mirek,Irena a žena středních let, která jim děkuje za pozvání na čaj a bábovku...
Jak rád bych jí varoval,ale nemohu a stejně by někomu kdo vypadá tak mrtvolně nevěřila..
Jestli pak se jí dobře žilo v bytě po mě...
