Čekej až přijdu
ČEKÁNÍ, KDO BY MĚL RÁD DLOUHÉ A NEKONEČNÉ ČEKÁNÍ ? ASI NIKDO !!!
JEJICH MANŽELSTVÍ BYLO JAK SE ŘÍKÁ NORMÁLNÍ AŽ NA JEDNU VĚC, KTERÁ VŠE KAZILA.
ANO, HÁDÁTE DOBŘE, JE TO ČEKÁNÍ...
ON JE NEDOCHVILNÝ ÚPLNĚ VŽDY A VŠUDE ZA KAŽDÝCH OKOLNOSTÍ A ONA TO MÁ ÚPLNĚ STEJNĚ..
NEUSTÁLE JEDEN NA DRUHÉHO JEN ČEKÁ. AŤ UŽ DOMA NEBO JINDE..... PŘEVÁŽNĚ SE VŠE ŘEŠILO PO TELEFONU, NEBOŤ SPĚCH A NEDOCHVILNOST UDĚLALI SVÉ A DOMA SE PRAKTICKY JEN MÍJELI..
POSLEDNÍ JEJICH HOVOR BYL TAKÉ PO TELEFONU...
LÁSKO, KDE SI VŽDYŤ NÁM TO ZA CHVILKU LETÍ.. JÁ UŽ TADY ČEKÁM NA TEBE PŘES HODINU...
PROMIŇ, UŽ TAM BUDU.. MAXIMÁLNĚ DO DESETI MINUT..
DOBŘE, TAK SI POSPĚŠ...
JANA DOBĚHLA NA LETIŠTĚ ZA 40 MINUT A HLEDÁ SVÉHO MANŽELA PAVLA...
NENAŠLA HO... JAKO BY SE PO NĚM SLEHLA ZEM...
NO, SNAD NEODLETĚL SÁM, PŘEMÝŠLELA JANA..
V TELEFONU SE STÁLE OZÝVÁ, ŽE VOLANÝ JE NEDOSTUPNÝ...
PO TŘECH DNECH UŽ BYLA JANA NA ZHROUCENÍ A CHTĚLA JÍT NAHLÁSIT ZMIZENÍ MANŽELA...
VEČER VYZVÁNÍ TELEFON A NA DISPLEJI SVÍTÍ JMÉNO PAVEL...
LÁSKO KDE SI.. JÁ UŽ TADY UMÍRÁM STRACHY...
KDE BYCH BYL, UŽ TADY ČEKÁM PĚKNĚ DLOUHO, KDE SI TY ?
JÁ JSEM DOMA...
JAK TO DOMA, VŽDYŤ JSEM TI ŘÍKAL, ŽE NÁM TO ZA CHVILKU LETÍ...
PAVLE, TO SI ŘÍKAL, ALE PŘED TŘEMI DNY.. JÁ TI MILIONKRÁT VOLALA A HLEDALA TĚ NA LETIŠTI TAK CO TO POVÍDÁŠ...
HALÓ, SLYŠÍŠ MĚ, HALÓ...
V TELEFONU BYLO TICHO...
OKAMŽITĚ JELA NA LETIŠTĚ...
VŠAK PAVEL NIKDE... ZKOUŠÍ NEUSTÁLE VOLAT, ALE NIC, NEDOSTUPNÝ...
V JANĚ ZAČÍNÁ NARŮSTAT VZTEK CO TO PAVEL HRAJE ZA DIVNOU HRU...
ROZHLÍŽÍ SE PŘED LETIŠTĚM KDYŽ V TOM ZVONÍ TELEFON, VOLÁ PAVEL... V TU CHVILKU JÍ DOŠLO, ŽE JE NESMYSL ABY ČEKAL NA LETIŠTI TŘI DNY A TAK ROZČÍLENĚ ZVEDLA TELEFON.. TAK HELE UŽ MĚ TO NEBAVÍ... TY JAKO TADY STOJÍŠ UŽ TŘI DNY, JO? VLASTNĚ UŽ ČTVRTÝ DEN !!!
JAKÝ ČTVRTÝ DEN, CO BLÁZNÍŠ...
TAK KDE SI.. JÁ JSEM PŘED VSTUPEM A JESTLI NEPŘIJDEŠ DO PĚTI MINUT TAK UŽ TĚ NECHCI NIKDY VIDĚT...
BUĎ V KLIDU, ODPOVĚDĚL PAVEL... ZA MINUTKU JSEM TAM....
UTEKLA MINUTA A JANA CÍTILA JAK JÍ PO ZÁDECH JDE CHLAD...
TEĎ TO CÍTÍ NA TVÁŘÍCH A HNED ZASE NA KRKU...
CO TO JE... LEKLA SE JANA...
V TEN OKAMŽIK MĚLA POCIT JAKOBY BY MĚLA NA RTECH KOSTKU LEDU... A DLAŇ, TEĎ JÍ HROZNĚ CHLADNE PRAVÁ DLAŇ... ÚPLNĚ ZAPOMNĚLA NA PAVLA JAK BYLA VYLEKANÁ A BÁLA SE CO S NÍ JE...
PROBRAL JÍ AŽ ZVUK MOBILU.. PAVEL..
TAK POČKEJ, TEĎ TO SCHYTÁŠ KAMARÁDE....
LÁSKO, TO SI JAKO TEĎ BUDEME JENOM VOLAT?
JANA NECHÁPALA... JAK TO MYSLÍŠ PAVLE...
JAK ASI... JÁ TĚ HLADÍM, DÁVÁM TI PUSU, DRŽÍM TĚ ZA RUKU A TY DĚLÁŠ, ŽE MĚ NEVIDÍŠ... CHÁPU, ŽE MĚ TRESTÁŠ ANI NEVÍM PROČ, ALE UŽ DOST... MANŽELSTVÍ NA TELEFONU ASI NENÍ TO PRAVÉ, VIĎ.... TO TY SI PŘIŠLA POZDĚ, NE JÁ, TAK ZA CO TO MÁM, SMÁL SE PAVEL DO TELEFONU....
JANA STÁLA ÚPLNĚ ZTUHLÁ A BLEDÁ... ZAVĚSILA HOVOR A POTICHU ABY JÍ NIKDO NESLYŠEL ŘEKLA... PAVLE DEJ MI RUKU... A OPĚT CÍTILA JAK JÍ MRAZÍ DLAŇ... NEVĚŘILA TOMU A TAK POKRAČOVALA... DEJ MI PUSU.. RTY JÍ MÁLEM PRASKLY OD TOHO CHLADU...
PAVLE JÁ TĚ NEVIDÍM... CO SE S TEBOU STALO.... NEBO JE TO ŇÁKÁ HLOUPÁ HRA NA MŮJ ÚČET?
JEDU DOMŮ...
PŘIPADALA SI JAK BLÁZEN, ALE S TOUTO SITUACÍ SI NEVĚDĚLA RADY... V TAXÍKU SE USMÁLA PŘI MYŠLENCE, ŽE NEMĚLA PÍT TO VÍNO, ŽE TO MÁ Z TOHO...
DOMA SE USADILA DO SEDAČKY A ŠLA VOLAT PAVLA... ÚČASTNÍK JE NEDOSTUPNÝ... VÍC NIC...
ASI ZA DVĚ HODINY KOUKÁ, ŽE NA DISPLEJI SVÍTÍ JMÉNO PAVEL...
ZVEDLA TO, ALE MLČELA...
JANI, LÁSKO, TO JAKO FAKT MĚ NEVIDÍŠ?
JANA NEVĚDĚLA CO ŘÍCT... BYLA ZVĚDAVÁ CO Z TOHO VŠEHO SE VYKLUBE, ALE ZÁROVEŇ NECHTĚLA BÝT NĚKOMU PRO SMÍCH JAK JÍ NAPÁLIL...
NAKONEC ŘEKLA, NE NEVIDÍM A KOUKEJ TĚCH BLBIN NECHAT A PŘIJEĎ DOMŮ...
JANI VŽDYŤ JSEM DOMA...
NECH TOHO, UŽ VÁŽNĚ ROZČÍLILA SE JANA...
JANI NEZAVĚŠUJ A ŘEKNI CO MÁM UDĚLAT ABYS UVĚŘILA, ŽE JSEM S TEBOU DOMA...
CHVILKU PŘEMÝŠLELA A PAK ŘEKLA... NATOČÍM HORKOU VODU A TY SI V NÍ UMYJ RUCE, SOUHLASÍŠ?
JASNĚ... TAK NATOČILA DO LAVORU HORKOU VODU A SLEDOVALA CO BUDE... HLADINA SE ZAČALA ČEŘIT...
PO CHVILCE ŘÍKÁ PAVEL DO TELEFONU... TAK HOTOVO A DÁL?
JANA OPATRNĚ SÁHLA DO LAVORU A VODA BYLA STUDENÁ JAK Z LEDNICE...
JANI TAK CO...
PAVLE VŮBEC NECHÁPU CO SE STALO... JAK JE TO MOŽNÉ... JÁ TĚ OPRAVDU NEVIDÍM ANI NESLYŠÍM... JEN V TELEFONU A TO JEŠTĚ JEN KDYŽ ZAVOLÁŠ TY...
ZOUFALE SI SEDLA NA SEDAČKU A BYLA JAK OMÁMENÁ... CÍTÍ JAK JÍ STUDÍ RUKA..
PAVLE TY MĚ DRŽÍŠ ZA RUKU ?
ANO DRŽÍM, ODPOVĚDĚL...
PAVLE TO BUDEME JAKO ŽÍT SPOLU JEN PO TELEFONU KDYŽ ZAVOLÁŠ?
PAVEL SE CHVILKU ZAMYSLEL A PAK ODPOVĚDĚL...
JANI A BYLO TOMU NĚKDY JINAK?
