Budka
Stála tam sama jak kůl v plotě.
Začalo šíleně pršet a tak jsem se rozhodla, že se do budky schovám než se to zmírní.
Dveře u budky vůbec nejdou otevřít asi zarezlé a kde se tady vůbec vzala, sem určitě nikdo nechodí aby si zavolal.
Sláva, teď už se dovnitř protáhnu a doufám, že ten liják brzy přejde. Půl desáté večer a už se to venku mírní tak to už přeběhnu domů. Do prčic ty dveře už zase nejdou otevřít. Kopu zoufale do rámu i do skla a nic, úplně nedobytná budka.
Crrrrr Crrrrr Crrrrr hurá někdo sem volá, řeknu si o pomoc... Se divím, že vůbec funguje.
Halóó Halóó slyšíte ?
Na druhé straně se ozval přímo ďábelský hlas, který mě úplně znehybnil - CO SI PŘEJEŠ
Když opadl strach z toho hlasu odpověděla jsem, že hlavně se dostat z budky a vůbec voláte Vy tak snad já bych se měla ptát.
OPRAVDU JEN TOTO? JÁ TI SPLNÍM COKOLIV JEN BUDEŠ CHTÍT.
Člověče používáte fakt dobrý měnič hlasu, ale opravdu chci jen ven z budky a být už doma. Na druhém konci se ozval hlasitý, děsivý smích.
DOBŘE OTEVŘU TI TY DVEŘE AŤ MŮŽEŠ VEN, ALE PAK UŽ BUDE POZDĚ NA JINÉ PŘÁNÍ. A VĚŘ, ŽE TI SPLNÍM VŠE, CHCEŠ BOHATSTVÍ, KARIÉRU, ÚSPĚCH, MOC A NEBO VŠE DOHROMADY?
Trochu vrozená lačnost mě popíchla, že jsem odpověděla ANO PŘEJI SI VŠE.....
DOBŘE BUDEŠ TO MÍT, TEĎ JDI A UŽÍVEJ SI TOHO VŠEHO A JÁ SE OZVU AŽ PŘIJDE ČAS....
Pak nastal opět hrozný smích a já ani nestihla se zeptat jak to myslí, že se ozve až přijde čas...
Dvířka se sama otevřela... Hmm to je divné....
Běžela jsem domů, neboť nechybělo moc do půlnoci.
Cestou jsem se smála tomu jak mě někdo pěkně napálil přes telefon v té budce.
Rychle se převleču, umyju a spát.... Budík na šestou ať jsem v práci včas.
Budík ani nezvonil, neboť jsem byla vzhůru o něco dříve...
Den byl výborný, pro firmu jsem uzavřela smlouvu za hromadu peněz a hned i povýšení.
Dlouhé měsíce šlo vše úžasně, už mám vlastní obrovskou firmu a jsem hodně bohatá panička. Díky známostem mám i velký vliv i moc. Žiji stále sama, neboť nemám čas na vztah, jak se říká čas jsou peníze. Pravda mám i dost nepřátel protože používám hodně ostré lokty a někdy i ublížím. Se zaměstnanci se ani nebavím,,, to je pod mojí úroveň, na to mám lidi....
Prostě můj život nabral úplně jiný směr a já žila v domnění, že to vše je díky mé schopnosti. Však už jsem úplně zapomněla na budku a podivný hovor.
Uteklo pět let a já byla na výsluní... Bohatá, vlivná, důležitá a mocná.
Dnes mám snad nejdůležitější schůzku v mé kariéře, obchod za strašně moc peněz...
Ten chlap má za chvilku přijít tak ještě se zkouknu v zrcadla a hurá do zasedačky.
Otevřeli se dveře a já snad poprvé šla do kolen z ňákého chlapa.
Tak krásný, vysoký, svalnatý, husté vlasy černé jak havran,,, úsměv tak smyslný, bože toho chci !!!
Povídám dobrý den a on také....
Ten hlas, ten hlas znám... Hrůza z toho hlasu projíždí celým tělem,,,,
Tak krásný muž a takhle odporný hlas ze kterého jde strach... Kde já ho už slyšela, nevzpomínám si...
Posaďte se povídám a on se bezeslova usadil do křesla naproti mě a stále ten překrásný úsměv ve tváři. Až poté promluvil -
PŘIŠEL ČAS...
čas na co?
SLÍBIL JSEM, ŽE SE OZVU AŽ PŘIJDE ČAS...
Já Vám vůbec nerozumím, vždyť máme už dlouho domluvenou tuto obchodní schůzku...
ANO ANO UŽ PĚT LET...
Ten hlas, ano ano telefon v té budce, to je ono, úplně jsem zapomněla, ale proč mě tenkrát volal do té budky majitel té skoro největší firmy na světě? A já myslela tenkrát, že ten člověk použil ňáký měnič hlasu, ale on má opravdu tak hnusný hlas brrr...
Budeme se tedy už konečně pane věnovat tomu obchodu?
JISTĚ, PROTO JSEM TADY,,,
PĚT LET JSTE MĚLA VŠE CO JSEM SLÍBIL...
TAKŽE PĚT LET KRÁT DVANÁCT MĚSÍCŮ TO MÁME ŠEDESÁT LET CELKEM...
Vůbec nerozumím, děláte si legraci?
VŮBEC NE, PROSÍM OD VÁS ŠEDESÁT LET VAŠEHO ŽIVOTA....
Cha cha to jste mě pobavil... To by mě bylo teď skoro devadesát... Tak jsem se dlouho nezasmála. . Víte co, buď uzavřeme ten obchod a nebo nashledanou... On se v klidu zvedl a odešel, jen zamumlal mezi dveřmi NASHLEDANOU...
Divnej magor, takový člověk má takovou obrovskou firmu, moc a peněz, že ani neví kolik... No nic pojedeme dál,,, Zavolám sekretářce ať svolá rychle poradu..
Vešlo dvanáct zaměstnanců z těch nejvyšších pozic, stojí s otevřenou pusou a zírají na mě jak na zjevení...
Co koukáte, posaďte se, ten obchod nevyšel tak se musíme poradit co dál...
Oni čumí jak blbci, co je to s nima? Vzteky jsem vyskočila ze křesla a chci pootevřít okno prototože se mě blbě dýchá.. Odraz ve skle mě připravil o život,,, mé srdce neuneslo to leknutí z té stařeny co se odrážela ve skle.
