(Ne)Skromný kluk
Vánoce... Kluk už se nemohl dočkat dárků. Stromek už stojí a svítí. Nikdo si nevšiml, že zespoda má v kmeni díru. Kluk už není úplně malý táhne mu na šestnáct let.
Večeře za námi a jde se na dárky. Máma je rozdává. Já, děda, táta a tady synátor. Pěknou hromadu dárků máma rozdělila. Kluk měl nejvíce balíčků pod stromkem a tak rozbaloval jako poslední.
Nic mu nebylo dobré. To moc malé, tamhleto z módy, to zas moc levné nebo neznačkové a ostatní byl starší model. Zvedl se a nafouklou pusou odešel k sobě do pokoje. Všem to vzalo náladu a nikdo nechápal kde se to v něm vzalo když nikdo z rodiny není tak náročný.
Máma viděla, že děda což byl její otec je z toho smutný, neboť od něj byla většina dárků tak šla za ním do pokoje ať si ty dárky alespoň odnese do pokoje. Syn jí však odbyl tím, že si nebude pokoj plnit levnejma šuntama.
Úplně zkazil všem ten večer a tak se šlo celkem brzy spát.
Hluboká noc a všichni spí až na jednoho tvorečka, který se začal ven soukat dírkou v kmeni na vánočním stromku.
Vylezl malý, nenápadný pavouček a rovnou se rozběhl do pokoje kde spal neskromný kluk. Po noze postele až pod peřinu se dostal a tam do chodidla se vší silou zakousl. Kluk sednul v posteli, bolest kousance ho probudila. Cítí se malátný, ulehá zpět a padá kamsi do tmy.
Pavouček se vrátil zpět do kmenu stromku a vyleze až bude čas.
Ráno celá rodina zoufale čeká na sanitu a pak v nemocnici na to co jim řekne lékař.
Je mě to moc líto, ale zatím vůbec nevíme co se stalo. Nic nezabírá a teď momentálně je v kómatu.
Všichni pláčou, sedí u jeho postele a kluk ten o nich neví. Kluk jménem Marek zažívá uvnitř své hlavy a ve svých myšlenkách léčbu o které nikdo z těch co u něj sedí nemá ani tušení.
Marek je zavřený v malé kleci kde stojí a klec je tak malá, že nemůže udělat ani krok. Klec má přidělaný dlouhý řetěz za který ho spouštějí dvě démonické bytosti kamsi do útrob opuštěných a chladných skal. Snad kilometr pod zem do otvoru ve skále kde je větší a větší zima.
Klec naráží na dno a jediné co Marek vidí je hodně daleko a vysoko slabé světlo které proniká zvenku otvorem. On je dole v útrobách skal sám v chladu a v kleci metr na metr. Jediné co ho pojí se světem je tlustý řetěz, který je stále natažený nahoru ven ze skalního otvoru.
Marek řve a volá o pomoc, ale marně. V kleci sebou hází a rve za mříže leč také bez úspěchu.
Matka volá doktora. Podívejte jak můj syn sebou na posteli háže a celý se třese. Paní to zřejmě prožívá něco jako sen. Z něčeho je tam kde teď je hodně rozrušený. Doktor zkontroloval monitor a odešel. Matka si zoufala. Marečku co to s Tebou je co se to přihodilo. Děda i táta Marka jí drželi za ruku.
Marek dobojoval s klecí, neboť pochopil, že boj je marný a čekal co se s ním bude dít dál.
Klec se otevřela a sluj se rozsvítila slabým světlem. Marek ihned vyskočil a chtěl šplhat po řetězu nahoru ven, ale hned to vzdal, neboť žádný člověk by nedokázal vyšplhat tak vysoko. Všiml si úzké chodby vlevo od klece. Vykročil tedy chodbou zda neuvidí možnost jak se dostat ven. Chodba vedla, ale jen velké chladné síně a když uviděl co tam je začal jásat blahem a smát se nahlas až se ten smích nesl skalami široko daleko.
Pane doktore před chvilkou se usmíval a vypadal jako když se má vzbudit říkala matka lékaři, který se přišel podívat na pacienta. Vždyť jsem Vám říkal, že to je jen reakce na to co teď prožívá. Třeba, když se Vám zdá ve snu že padáte tak také sebou na posteli škubnete... To nic neznamená, nebojte máme ho pod dohledem.
Pane jo, tomu říkám Vánoce, tomu říkám dárky, paráda... Zařval Marek z plných plic až se skála otřásla. Sluj plná toho nejlepšího a nejdražšího co existuje. Všeho nad všeho. Nejvíce Marek jásal nad elektronikou, hodinkami a super značkovým oblečením. Hrabal se ve všem a na stranu si dával vše co chce. Kapsy plné vším možným. Na každé ruce troje hodinky a oblečení si na sebe narval v několika vrstvách. Pár extra drahých telefonů si zastrkal dokonce i za ponožky.
Už se tou váhou nemohl skoro hýbat a tak šel zpět ke kleci a k jedinému otvoru co vede ven. Litoval, že nepobral více, ale plánoval si, že se vrátí pro další parádní kousky.
Všechny ty extra kousky naskládal na kamení vedle klece a vydal se zpět pro další luxusní zboží. Cestou si prozpěvoval - hoj ty Štědrý večere....
Matka a ostatní sledovali jak Marek na lůžku trošku až neznatelně hýbe pusou. Nikdo nevěděl, že to si zpívá Marek z radosti jak má bohatý Štědrý večer......
Třikrát se Marek vrátil pro to nej nej zboží než uznal, že má dost všeho. Vedle klece měl krásnou a velkou hromadu všeho co si přál.. Sám sobě si říkal, že teď už zbývá jen maličkost. A to dostat to všechno nahoru a pak i sebe.
Opojený luxusem seděl na kameni a prohlížel si tu hromadu krásy.
Skalou zaduněl mohutný hlas - JEN JEDNOU VYJEDE KLEC NAHORU... BUĎ S TEBOU NEBO S POKLADY CO MÁŠ...
Marek byl ihned rozhodnutý... Naskládal do klece pečlivě poklady aby nic nepropadlo okem klece a utěšoval se tím, že on to pak ňáko udělá, ale tohle tady rozhodně nenechám..
Klec začala stoupat... Marek jí sledoval s blaženým pocitem.
Na lůžku v nemocnici měl úsměv od ucha k uchu. Však se neprobral. Monitor začal pískat jak o závod... Lékaři, sestry...
Vy počkejte venku řekl všem hodně nahlas lékař... Ztrácíme ho... Markovi na lůžku teklo z očí pár slz...
Marek seděl ztuhlý na kamení, plakal protože konečně přiznal, že sám se ven nedostane... Zařval vzteky z plných plic - ŽE JÁ BLBEC POSLAL NAHORU TY KRÁMY MÍSTO SEBE... JÁ BLBEC..
Ještě před tím, ještě než přijela po kousnutí Marka sanita a ještě před tím než rodina odjela za ním do nemocnice pavouček opustil svůj úkryt a vší silou se držel celou dobu pod držadlem hole, kterou děda už musel při chůzi mít. Teď pavouček leze dolů z hole a spěchá na pokoj kde leží skromný Marek.
Vyšplhal po noze postele a vší silou se zakousl do druhého chodidla. Pak zmizel kdoví kam.
Marek bolestí z kousnutí se posadil na nemocniční posteli. Lékař ho zkontroloval a usoudil, že je v pořádku. Markovi rychlostí proběhlo hlavou vše co v tom bezvědomém snu zažil. Doktor vyšel na chodbu a oznámil všem, že kluk se z kómatu probral a je v pořádku.
Máma, táta i děda spěchají na pokoj. Marek na ně kouká a přivítal je slovy - Mám vás rád, omlouvám se za to chování a moc se těším domů i na to až si dám do pokoje ty dárky od stromečku.
Tento konec byl celkem šťastný, ale kdoví jak to dopadne s dalším takovým Markem, neboť už teď hledá pavouček, který stromeček má v kmeni díru.
