Zlatá klec část 18.
Simon hned jak vstal šel do své pracovny.Chvilku dumal nad čísly v účtech a pak chtěl mluvit s Viktorem.Viktor vstoupil do pracovny a na tváři výraz obavy:Co asi může strýc chtít takhle po ránu.Sedni si Viktore,řekl.Chci s tebou něco probrat.Podívej,chci s váma dobře vycházet,možná jsem na tebe příliš tlačil a svět obchodu ti nepřirostl k srdci.Je to častokrát i o velkém stresu,x hodin práce.Chtěl bych vědět,co je s tebou?Viktor polkl a pak řekl:Je pravda,že život profesora se od tohoto hodně liší,ale baví mě to.Nic mi není.Jeho slova nezněla moc přesvědčivě.Simon se na něj pátravě podíval.Dobře.Teď přemýšlej o tom volnu,co jsem ti navrhoval.Miriam by jistě uvítala tvojí společnost,neviděli jste se řadu týdnů,vynahraď jí to,ten ztracený čas.Co ty na to?Myslím to dobře.Dobře,chci být s ní, dost nás to odloučení odcizilo.Simon se na Viktora podíval a řekl:Jestli si něco pokazil,naprav to!Mám Miriam za ten krátký čas rád jako vlastní dceru.Teď jste vy moje jediná rodina,víš konečně na stará kolena poznávám,že rodina je víc než peníze,ty mohou člověka i zkazit.Já jsem jim vždy dával přednost a teď jsem zůstal sám.Mohu si koupit,co chci,ale to co se koupit nedá,už nikdy nedostanu.Ty i Miriam mě dáváte útěchu,že alespoň mám komu předat to,co mám.Proto prosím Viktore,nežárli kvůli tomu,že mám Miriam rád,je to žena,jakých je málo,nic nepokaž,ty víš jak to myslím,nic není neměnné a jisté.Jak to strýčku myslíš?řekl Viktor.Tak o tom přemýšlej!!!
