Zlatá klec část 17.
Miriam usnula hned,Viktor vedle ní v posteli spal jako zabitý.Co bude ráno?Nemohla si pomoci,byl jiný.Takového ho neznala.Hned usnula,přemožena myšlenkami.Ráno už všichni tři seděli u snídaně a atmosféra se mezi nimi trochu vyjasnila.Strýčku,chci ti povědět,co je nového a o klientech.Viktore,já ti důvěřuji,víš co jsem ti řekl:Vem svojí rozkošnou ženu a vyjeďte si na pár dní někam,kde budete sami a budete jen relaxovat,odpočívat.Přeci nebudete celé prázdniny sedět u protivného starce jako jsem já.Pokud chceš jeďte!Třeba hned zítra.Najednou zazvonil telefon,vezmu si to vedle,klidně seďte.A Simon odešel do druhé místnosti.Viktor byl nervózní,toho si Miriam hned všimla.Pak se podíval na klopu její blůzky a řekl:To je krásná brož,koupila sis jí?Ne,dostala jsem jí od Simona,prý patřila jeho matce.Vadí ti to?Tvářil se všelijak,ale pak řekl:Brož je tvoje,sluší ti.Jen mi štve,že ti jí dal on.Proč to říkáš?řekla dotčeně Miriam.No prostě mi to vadí!!!řekl.Viktore nech toho,nebo odjedu!Tohle nemám zapotřebí.Vstala od stolu a odešla do zahrady,aby se uklidnila.Viktor,nabroušený na Simona,čekal až se vrátí z vedlejší místnosti.Kdo volal?Můj přítel Joachim.Známe se od školy.Všiml jsem si,že Miriam má krásnou brož.Tos jí dal?Ano,řekl klidně Simon,patřila mé matce. Teď patří jí.Jiná žena tu není,co by jí nosila.Hm....tak to jo.Taky chci aby jí měla.Řekl dodatečně Viktor.To jsem rád řekl Simon,že se na tom shodneme.Mimochodem,cos přivezl Miriam ty?Myslíš jako dárek?Ano,co jiného.Ona si na dárky nepotrpí,řekl úsečně Viktor.To se mýlíš,oponoval mu Simon.Neznám ženu a že jsem jich poznal dost,která by neměla ráda pozornost vlastního muže a neměla ráda dárky.Drobné pozornosti a Miriam sbírá starožitné brože.Nebo to nevíš? Samozřejmě vím.Peníze si na ně vyděláš.Tak svojí ženu rozmazluj,nebo ti ji někdo pozornější odvede.Mám toho právě dost!!!O tom,kdy svojí ženu obdaruji dárkem si rozhodnu sám jestli dovilíš?To bylo poprvé,co se na svého strýce rozčílil.Simonovi se zdálo podivné jeho zvláštní chování.Buďto je jen nervózní z návalu práce,nebo je v tom něco jiného.Simon si potají pozorně prohlédl Viktora,jak nervózně sedí a pije ranní kávu.Pak si pomyslel:No,neboj milý synovče já odhalím původ tvojí špatné nálady.Tím si buď jistý.
