Vykladačka snů část 8.
Když odemkli ten kamenný dům,co se rozprostíral okolo lesa a byl opravdu jako na konci světa,bylo jí tak zvláštně.Byla doma u své babičky.Po celém domě voněla levandule a všude bylo útulno.Pojďte dál.Ne,tady je telefon na mojí mámu,ona si bude moc považovat,když jí pozvete na návštěvu.Chodila za vaší babičkou skoro denně,ona vám poví jistě vše,co vás Anno bude zajímat.Zamykejte se,je to tu na samotě.V garáži je vůz,taky vám teď patří.Podívala se do obývacího pokoje a uviděla krásný pléd,ještě voněl po babičce,vůně růží,taky je měla moc ráda.Začali jí z očí stékat slzy.Tohle místo,dům a vše v něm mělo tak zvláštní až magickou sílu.Pomalu odešel z domu a zaklapnul dveře.Kouzelné děvče, pomyslel si.Nemohla se vynadívat.Krb dominoval celé místnosti.Stačilo ho jen podpálit,jako by to tu někdo připravil.Dole v domě byla ještě prostorná kuchyň s krásným šporheltem.Všude keramika a starožitné hrnečky.A těch pokladů.Přesně v takovém domě si přála žít.Byla v něm láska uložená snad i ve stěnách,předmětech.Bylo zvláštní se jich dotýkat.Nahoře už byla jen další toaleta s koupelnou a velkou secesní ložnicí.Všude vonělo dřevo.Ale na konci chodby v horním patře byla malá místnost,jako by to byla kouzelná říše pohádek.Všude byli minerály v křišťálových miskách,nábytek,který byl starožitný,potažený z gobelínové látky s růžemi.Všude květiny.Tkané přehozy.Na policích tajemné knihy ve zdobených kožených deskách,kyvadla,karty.Krásné předměty.sedla si do toho nádherného křesla a vzpomněla si na bráchu Davida.Vytočila jeho číslo.
Doma u Rybů se akorát chystala večeře.Davide jídlo!Teď ne mami volá mi ségra.Anna tedy už je tam v té barabizně,prohlásila dotčená babička Lída.David výtězoslavně zasedl ke stolu a řekl:To se pleteš babí,mám zatím od Anči jen pár fotek,ale to je krásný dům,zdědila i auto,peníze.Ukaž nám to.Ne neukážu.Anička si to nepřeje.Kristýna práskla poklicí od hrnce.Kdo to mohl vědět,že získala majetek.Kdybych to věděla,tak bych se s ní stýkala.David si je změřil kradmým pohledem.Ale jen tak nenápadně,aby mu pak nezatrhli kapesné.Pro Annu bylo vše moc emotivní.Chtěla celý dům prozkoumat.Ale byla už unavená a tak šla nahoru po schodech do ložnice.Na malém nočním stolku rozsvítila malou lampičku.Všimla si malé zásuvky ve stolku a tak do ní ze zvědavosti nahlédla.Byli v ní nějaké dopisy v ozdobných obálkách.Pak malá krabička a v ní hezký medailónek.Otevřela ho a na obrázku byla malá blonďatá holčička,která se Anně výrazně podobala.Na druhém okénku byl starší muž v košili.Vrátila ho do krabičky a vypadl z ní malý kousek papíru a na něm bylo napsáno:Já a můj milovaný táta.Anna se najednou rozbrečela,ona taková bohatá, rozmazlená holka,co vždy dostala vše,na co jen pomyslela.To byl přeci její praděda o kterém nikdy neslyšela.Přišlo jí to líto,co jí ještě neřekli???Zachumlala se do vonících peřin a usnula.Co se jí asi bude zdát v novém domově? Poslední o čem přemýšlela,bylo to,že jim to nemůže nikdy odpustit.Pak usnula.
