Vykladačka snů část 11.
Anna se návštěvou moc potěšila.Romana byla moc pří jemná paní.Anna šla do malého pokoje,kde její babička psala,byla spisovatelka.V polici úplně nahoře byli všechny její vydané knihy.Za nimi se skrývaly tajemné sešity.Jaké asi ukrývají tajemství?Vzala si židli a vylezla na ní,pomalu odsunula knihy,pak sundala 7.sešitů.Byly to krásné sešity s pergamenovým papírem,koženými deskami a starodávným zavíráním.Když otevřela první sešit uviděla úhledným písmem napsanou úvodní větu:Pro má milovaná vnoučata Aničku a Davídka.Hned se chtělo Anně brečet, protože už první věta říkala moc důležitou věc:Babička na nás myslela.Napsala pro nás pohádky.Pohádky babičky HAF.Pak uslzenýma očima četla dál.Škoda,že nemohu tyto pohádky číst svým vnoučatům než jdou spát.Byl to sešit plný pohádek.Byla tam pohádka o Perlové paně,O dobru a zlu,O čarovném kameni.Annu hned napadlo,že by chtěla najít někoho,kdo by ty pohádky vydal,aby se z nich mohli těšit i jiné děti.Pak otevřela druhý sešit,sedla si do prostorného křesla a začala číst.V tomto sešitě byl celý životopis.Babička Vlastina popisovala,svůj život od svého narození až do doby,než zemřela.Dověděla jsem se o ní spoustu věcí.Nakonec i věci,které každý v jejich rodině skrýval.Psalo se tam o třech dcerách,Terezce,Kristýnce a Pavlínce.Babička tam popisovala tak láskyplným způsobem,i když právě dcery jí přinesly nejvíce bolesti.Anna se rozhodla,že všechny ty tajemné sešity přečte.Anna se najednou postavila,uvědomila si,že se tam píše i o její mámě.Kristýně.Rozepla malý kožený batoh a vyndala mobilní telefon a vytočila číslo svojí mámy.Chvilku to zvonilo a pak se ozvalo:Prosím,Krystýna Rybová.Ahoj mami,chci se ti jen zeptat?Tak se ptej,ale kdy konečně dorazíš domů?Zatím ne!Uvažuji,že tu zůstanu na trvalo!Cože???Chci ti říct jen jedno:Jak si tohle mohla babičce udělat?!Už s tebou nechci mluvit,David může přijet kdykoliv,ale vy ne.Ani ty ani táta.Je mi z vás zle a rychle zavěsila.Pak se opět moc rozplakala.Pak si pomyslela.Proč jsem tě nemohla poznat babičko???
