Volání smrti 3/4 konec
Beáta zařídila přez vrchní sestru Poldnovou se schválením doktora Kolina Breije prohlídku u neurologa.U doktora Thomase Tompsona.Vyšetřil mě EEG,vše v pořádku.Uběhl už týden a já se zase těšil na farmu:Sun World a na všechny tam a na Klinta.Taky na svého psa Dogra.Ten mi moc chyběl.Odpoledne mi propustili z nemocnice.Šel jsem pomalu k farmě a Dogr mě ucítil a vyváděl.Olizoval mě a radostí metal kotrmelce.Pozítří se už pomalu vrátím do práce.Klint se stal mým přítelem,pomohl mi v nejtěžších chvílích.Beáta zase mojí víc než kamarádkou.Spojovalo nás společné tajemství.Se spaním to bylo lepší,ale občas mě volání smrti zaskočilo.Hned za tři dny na to.Viděl jsem jak na mostě někdo stojí.Neviděl jsem té postavě do tváře.Bylo to na Grenwičském mostě.Zastavila se kvůli tomu i doprava.Dva dny na to o tom psali v novinách.To,co se mi dělo mě velice vyčerpávalo.Když měla Beáta volno,chodili jsme spolu s Dogrem na dlouhé procházky.Vždy jsme si o tom povídali.Život plynul a na ranči mě šla práce od ruky víc,než dřív.Jednou ve stáji,sem se bez zjevné příčiny zhroutil na zem,začal se klepat a vypadalo to,jako epileptický záchvat.Přivolali doktora a hned zase do nemocnice.Když jsem se probral,sestra Poldnová mi řekla,že podle doktora jsem v pořádku.Beáta ten den měla jet za svými rodiči vlakem do Fortmontu asi 50 km vzdáleného města.Té noci v nemocnici mě volání smrti oslovilo už naposledy.Viděl jsem vlakové neštěstí,také jména zemřelých.Mezi nimi byla i Beáta Pírsová.Na nic jsem nečekal a ještě v noci jí zavolal.Beáta mi celá rozespalá zvedla telefon a naštvaně řekla:Proč mi voláš uprostřed noci?Je ti něco?Nejezdi!!! stane se vlakové neštěstí.Bea mi věřila,řekla nepojedu.Mám tě ráda.Od té doby jsem zase obyčejný chlápek z farmy.Ale už se mnou bydlí moje žena Beáta.Co se mi to tenkrát stalo dodnes nevím.Ale volání smrti není tak mocné jako sám:OSUD!!!
