Volání duší část 1 / 1
Upřímnou soustrast celé vaší rodině.Děkuji.Stál jsem na hřbitově jako solný sloup a přijímal kondolence od lidí,které jsem ani neznal.Moje rodina byla moje milovaná žena,nikoho jiného než jí jsem na tomto světě neměl.Proč musela odejít,tak brzo???Chci být sám.Ať už to skončí.Rakev pomalu spouštěli do země za zvuku písně,kterou měla nejraději.Rodiče už také neměla,jen hodně vzdálené příbuzné.Možná, někteří byli mezi nimi.Nevím.Hrob zavřelo těžké žulové víko.Ten zvuk byl nesnesitelný.Lidé pokládali věnce a květiny.I proti své vůli jsem udělal smuteční rozloučení po pohřbu,ona moje Valérie si to přála.Bylo to v našem domě.Stále jsem cítil vůni jejího parfému.Vůně růží a jasmínu.Pavle uděláme ještě kávu.Byl jsem jako omámený,bez energie k životu.Hana,moje švagrová jediná snesitelná osoba v tomhle domě cizích lidí.Pojď, řekneme pár slov.Ne,já nechci!!!Ať už jdou domů.Ale Pavle,ona by to tak chtěla.Hanko,já na to ale nemám sílu.Proč to udělala???Povím pár slov já.Chci říct,že děkujeme všem,kdo se přijeli rozloučit s mojí sestrou Valerií.Nevíme,proč odešla,ale víme jedno určitě:Že ona milovala nás a my jí.
