Nářek duší 2/4
Na město padla noc.Usnul asi po třetí whisky.Nebyl zvyklý pít.Bylo ticho jak v hrobě.Najednou do toho ticha rána jak z děla!Vyskočil úplně z postele.Další rána.Šlo to z pitevny.Vzal si župan,aby po dvoře neběhal v pižamu.Byt byl hned vedle,tak věděl,že se mu ty rány jen nezdály.Vešel potmě,rozsvítil jen tlumená světla.Najednou úplně ztuhl.Dvířka chladících boxů byli otrvřené.Oba nebožtíci venku.Hrůzný pohled,jako by je někdo vyndal.Ten malý kudrnatý andílek seděl na kraji lehátka a holčička plakala.Neplač,život už je takový,přišel tvůj čas.Nebál se.Stuhlost byla pryč a jeho tělem se prostoupila lítost,i něha zároveň.Šel k ní blíž a obejmul tu průsvitnou bytost z teď už jiného světa.Uviděl světlo a ona zmizela.Zavřel zase mrazák s tělem bez duše.Tak chtěl zavřít ještě ten druhý box.V tu chvíli se opravdu lekl.No co zavíráš???Troubo.Jsi stejný jako moje děti.Honem honem a dědek ať si poradí sám.Promiňte vás jsem si nevšiml.A co se zlobíte,každej jsme nějaký.Vždyť oni vás beztak milovali a vy jste takový protiva.Ach jo.Řekl a zase zmizel,jako by se ztratila mlha.Zavřel tedy i druhý mrazák.A šel klidně spát.
