Nářek duší 2/2
John se už hezky zabydlel ve služebním bytě.Práce ho bavila.To pochopí jen ten,kdo tento zvláštní obor vystuduje.John byl perfekcionista.Spíše samotář, než společenský typ.Po práci vždy jen domů a zase nad něčím bádat v knihách.Jinak chodil rád na procházky,ale taky sám.Kdo ho neznal osobně,řekl by o něm,to je ale podivín.Zřízenec Hugo Jung vezl dalšího klienta na pitevnu.Zazvonil na zvonek u dveří.Vjel dovnitř s vozíkem a pozdravil:Ahoj Johne!!!Ahoj Hugo.Tak mi vezeš koho?Pana Glena Forsta jak ležel na pokoji 13.Tak mi ho tady zaparkuj, hned se mu budu náležitě věnovat.To byl první kolega se kterým si rád potykal.Jinak nahoru do nemocnice,se John dostal opravdu málo kdy.Hugo mu najednou řekl:Ty se tady v kryptě,tak říkal pitevně, sám nebojíš?Proč bych měl?odpověděl.No ty mrtvoly, tady si asi nepokecáš?Chtěl ho postrašit a řekl:To by ses divil!Hugo se otočil a rázem byl pryč.Dívat se do očí smrti bylo tak zvláštní.Uvědomit si,že z nás zbyde taková neživá,později zapáchající hmota.Smutné.Smrt nemá přívětivou tvář.Když byla práce hotová,musel napsat pitevní zprávu, výsledky pitvy.Bylo to otravné,ale k práci to patřilo.Šel tedy do kanceláře,byla hned za pitevnou.Pan Glen Forst už odpočíval v chladícím boxu.Ještě to nedopsal a už další příjem.Hugo stejně tak jako ráno vjel do pitevny.Kdo pak je tu další?Marion Stevensová,bylo jí teprv 10 let.John docela zvážněl,smrt dítěte ho vždycky vyvedla z míry.Pustil se do rutinní práce a zašeptal:Vítej poupátko.Z oka mu stékala slza.
