Vědma část 4.
Další den.Miriam mi volala,abych nahlédla do obav jedné mé další klientky.Byla to její kolegyně z práce.Přišli ke mě na večer a já už byla docela unavená.Jmenovala se Tori Noltnová,bydlela v jednom zapadlém městě za Hardwidží.Malé odlehlé město Newrong.Bylo tam jen pár desítek tisíc obyvatel,ale noční pobyt v ulicích právě tohoto města,si každý rozumný člověk rozmyslí.Už delší dobu měla pocit,že jí někdo pozoruje,sleduje.Dost se bála a tak mi prostřednictvím Miriam poprosila o pomoc.Ale chtěla si mě vyzkoušet,tak mi o své obavě dopředu neřekla,ani Miriam se konkrétně nezmínila.Jen přišla a chtěla vědět,co vidím v křišťálové kouli.Jako vždy bylo při takovém konání šero v místnosti,jen červené svíce osvědcovali stůl,kde jsme seděli.Řekla jsem jí,aby se dotkla oběma dlaněmi koule.Sáhla na ní.Já přistoupila ke kouli a hned jsem uviděla její oprávněnou obavu.Viděla jsem to se zavřenýma očima.Vidění jsou totiž vnitřní obrazy.Ne ty vnější.Vidím muže,jehož tvář je zahalená,vy kráčíte nočním městem v úzkých uličkách a jděte do jednoho domu.Nevím proč.Když zajdete dovnitř,muž nenápadně proklouzne za vámi.Dejte si na něho pozor,už několik dní vás sleduje a vy ho nevidíte,ale cítíte jeho přítomnost.Tori byla celá ustrašená,chtěla vědět,co má dělat.Já jí odpověděla jako vždy:To už je jen na vás.
