Příběh třetí
Bylo takhle jednoho prosincového odpoledne.Pan Jarda Škaloud nakupoval vánoční dárky pro celou svojí početnou rodinou.Nerad chodil na nákupy na poslední chvíli.Bloudil od obchodu k obchodu a v každém se zastavil,dnes si tento den vyhradil jen k tomuto účelu.Nejvíce dumal co koupí pro svoji tchýni.Ona byla jeho tchyně docela náročná.Hned tak něčím se jí nikdo nezavděčil.Tak jí celá léta dával drobnosti,aby neurazil.Letos musí vybrat něco originálnějšího i pro svoji Marušku.Jeho žena byla moc hodná,pracovitá a vše co dělala bylo pro rodinu.Jeho tchýně Irena,se k nim nastěhovala po smrti tchána Emila.Napřed moc tomu nebyl nakloněn,ale nakonec byl rád,ona se hezky starala o jejich děti Pepu a Helenku.Teď,když už děti povyrostly a jsou v základní škole v jejich čtyřpokojovém bytě tchýně Irena už zdomácněla.Přišel tedy domů a obložený balíčky začal balit dárky.Bylo to spoustu drobností hlavně pro děti.Když to dobalil,uschoval dárečky do skříně,zamknul.Doma to vonělo vánočním cukrovím a stromek voněl jehličím.Pozítří už bude štědrý den.Ještě se musím stavit u Irenky,dříve dlouholetá kolegyně,ale teď už dva roky víc než kamarádka.Ani neví,jak se s ní zapletl.Legrační jmenuje se jako jeho tchýně.Přinesl jí dárek.Hned ho chtěla rozbalit,ale to ne Irenko,rozbal si ho až pod stromečkem.Dobře.Teď už se neuvidíme.Až po novém roce.Když od ní odcházel,byl v dobré náladě.Vše se mu tak daří.Ale nevěděl,že jeho tchýně ho už několik týdnů nepozorovaně sleduje.Konečně štědrý večer.Děti vřískaly radostí nad dárky,všem chutnalo,stůl se prohýbal dobrotama.Tchýně si vždy rozbalovala dárky naposledy.U jednoho dárku jí zarazil nápis:Pro milovanou Irenku.Otevřela malou krabičku a v ní překrásný náramek byl zlatý.Jarda si všiml,že popletl krabičky,polévalo ho horko a šli na něj mdloby.Co bude dál???Maruško,řekla najednou tchýně,omylem jsem rozbalila dárek,který patří tobě!!!Maruška nikdy nic tak krásného neviděla obejmula svého muže Jardu a děkovala mu za tak pěkný dárek.Babička obratně zmačkala papír ve kterém byl dárek zabalený. Ihned jí došlo,že její zeť je pěkný záletník.Když už všichni spali,přemýšlela,jak zetě potrestá.Druhý den ráno mu řekla u snídaně:Jardo dnes mě vezmeš na nákup,chci ještě něco dokoupit,jindy by nebyl tak ochotný,ale tentokrát řekl:Jak chcete maminko.Nikdy jí tak neřekl.Ona ač se tvářila mile,v očích měla pomstu.Když odjeli jejich vozem,hned v první kavárně ho donutila poslouchat.Tak se mi Jardo potvrdilo,že mojí dceru podvádíš!!!!Ani nezapíral.To hned skončí.Jinak to Marušce řeknu,pro koho byl ten náramek původně.Teď mi zavezeš k té Ireně hned,zavolej jí!Zavolal jí a byla doma.Divila se,co to dostala za dárek.Rukavice,sice kožené,ale pro ni jaksi velké,byli pro tchýni,taky Irenu.Aha pomyslela si jeho milenka,chce se mnou mluvit.Přišel se smutným výrazem,ale ne sám.Udiveně se dívala na ně,když je uviděla za dveřma.Tchýně Irena jim oběma řekla své,když odcházeli tak zeti řekla:Pokud se s ní sejdeš,udělám ti z života peklo!!!Pohlídám si tě!Teď budeš dělat,co ti řeknu.
Od těch vánoc se pan Jarda změnil,nikam nechodil,doma pomáhal svojí ženě,hrál si z dětmi,uklízel,věnoval se svojí ženě.Ona ten náramek nikdy nesundala,byl připomínkou jedné velké náhody.A vždy mu to připomněl,kdykoliv se zadíval na ruku svojí ženy Marie.Když šli večer spát,Maruška řekla:mami,ten Jarda je jak vyměněný.Tchýně se tajemně usmála a pohladila svoji dceru po tváři.Však ona o tom ví už své.
