Příběh druhý
Návštěva.
Toho dne se v rodině Bojanových konal velký úklid před návštěvou tchýně Věry,která se asi po dvou letech chtěla setkat se svou snachou Hanou.Hanin manžel obracel oči v sloup, protože místo toho,aby měl po dlouhé směně klid na spaní,neustálé bouchání a pokřikování jeho paní na dceru ho rušilo z jeho zaslouženého odpočinku.Jano,přines ty závěsy.Jó mami už jdu.Paní Věra se před lety znovu vdala.Vzala si muže se kterým byla pouhé tři roky,on zemřel při autonehodě a z ní byla velmi bohatá vdova.Najednou už Haně její návštěva nevadila.Teď vždy tchýni vítala s otevřenou náručí.Tak se všude gruntovalo,jako kdyby byli vánoce.Konečně zvuky i hlasy utichli.Hanin manžel Tonda byl totiž řidič dálkového autobusu a po tak dlouhém ježdění,měl jen jediné přání -spát.Chtěl ještě pár hodin spát,ale pak to zase začalo,z kuchyně se ozývali tlumené zvuky cinkajícího nádobí.A ty vůně.Hned dostal pořádný hlad.Vstal tedy a šel do kuchyně.Jeho paní hned ode dveří.Proč nespíš Toníku???Podíval se na ní a řekl:To musíte Hanko dělat s Janou takový rámus.No,potichu uklízet neumíme,přijede tvoje máma.Jana myla nádobí a hned se přidala: Tati,chceš udělat snídani?Ne,už mi přešel hlad.Vždyť přijede až zítra.Vy děláte jako bychom nikdy neuklízeli. Konečně bylo hotovo.A pan Tonda konečně mohl spát.
Na druhý den v to nedělní ráno,to všude vonělo čistotou a vařeným jídlem.Jablkový koláč voněl po celém domě.Jana dcera Bojanových akorát dokončila maturitu.Byla opravdu moc chytrá a gympl vystudovala na samé jedničky.Ráda by šla na vysokou.Vždy chtěla studovat právnickou fakultu.Na svojí babičku se moc těšila.Bylo právě poledne,když zazvonila paní Věra Dohnalová u dveří jejich domu.Hana otevřela dveře a přivítala svojí tchýni.Ahoj Hanko,Janičko.Dlouho jsme se neviděli řekla paní Věra.Co Tonda je doma?Ano,za chvilku přijde,je v kůlně něco tam opravuje.Za malou chvilku přišel i Toník.Ahoj mami!Tak se půjdeme najíst řekla Hana.Pojďte ke stolu.Bylo to moc dobré,pochválila jídlo.Pak si u kávy a koláče povídali jako dokonalá rodina.Věra se zeptala:Janičko kam půjdeš po gymplu na tu právnickou fakultu?Babi nevím,ona je jenom v Příbrami a já nemohu dojíždět denně.Je to daleko.A bylo by to i finančně náročné dodala rafinovaně Hana.Toník si toho všiml a řekl:může studovat dálkově a chodit u toho na brigádu.Jako spoustu jiných studentů.Babička se zamyslela a řekla:Tak nějak to uděláme,jsi chytrá,byla by škoda nepokračovat.Pak když odešla vše se uklidilo a v domě zavládl klid.Paní Hana se usadila v pohodlném křesle a hlavou jí plynuly zajímavé myšlenky:Baba má peněz jako želez a není schopná nabídnout svojí jediné vnučce bydlení u sebe je to asi 5 km od Příbrami.Ještě toho večera zazvonil telefon a paní Věra oznámila,že Jana může bydlet po dobu studia u ní a že se o ní i finančně postará.Jana měla radost a plánovala,co bude po prázdninách.Hana se vítězoslavně usmívala a hned paní Věru chvalořečila.Když to řekla Tondovi,ten jen přikývl a šel zase klidně spát.Ale paní Hana musela mít poslední slovo:To má štěstí baba,však jí neubyde.
