Tvář z obrazu část 3.
Konečně jsem měla čas na malování.Vše jsem si v ateliéru uspořádala.Napnula nové plátno.Zavřela oči a v její mysli viděla zvláštní obraz.Byl ve stříbrném dřevěném rámu.Matně viděla obrysy jeho tváře,ale jen velmi nejasně.Ta neznámá silueta jeho tváře jí tak přitahovala.Teď malovala každý den,alespoň malou chvíli.Malování bylo součást jejího života,bez které by nemohla existovat.Nikdy předtím,než Hany zemřela,ne vyhledávala ticho.Měla pocit,že v tom tichu se skrývá ta nejkrásnější melodie.Život plynul příliš rychle,někdy měla pocit, že budík do práce zvoní každou chvíli.Využívala možnosti snídat v práci a zadarmo,trochu to ulevilo jejímu skromnému rozpočtu.Navíc se docela se všemi kolegy z bistra spřátelila.Šéf byl sice někdy hodně přísný,ale udržoval ve své firmě přátelskou atmosféru.Jednou přišel s tím,že kdo u něho vydrží rok,pak mu už musí tykat.A já věřte nebo ne,jsem tam zítra už rok.
