Tvář z obrazu část 10.
Enriko mi udělal nabídku,která se neodmýtá.Takovou dostanete jen jednou za život.Byla by to v mém životě pořádná změna.Požádal mě,abych mu vedla galerii,udělal ze mě společnici.Za plat o kterém by se mi mohlo jen zdát.Navíc nahoře nad galerií byl velký byt a obrovský ateliér,který mu patřil,tak pokud se tam přistěhuji budu mít grátis služební byt i ateliér k dispozici.Pomáhat mi bude Monika Grassy jeho asistentka.Do všeho mi zasvětí.Enriko nepřijede dříve jak za půl roku,má tu i svůj dům.V něm bude zatím bydlet Fabián,pokud sem přijede.Dlouho jsem o tom ne přemýšlela,změna je život.Souhlasila jsem.Svůj pronajatý být jsem nechala po dohodě s majitelem k pronájmu pro našeho nového kuchaře,byl moc rád,měl to do práce daleko.V práci se na mě divně tvářili,nechápaly,že můj svět je malovat.Taková šance přijde opravdu jednou za život.Mnozí mi záviděli,nevšímala jsem si jich,ani těch vyřčených zlomyslných slov.V galerii jsem se zaběhla, kupodivu se začali prodávat i moje vlastní obrazy.Enriko spokojeně odjel a s Monikou jsme si moc dobře rozumněli.Nic tak zvláštního se nedělo,až do dne,kdy jsem pověsila do galerie obraz muže nazvaný : Tvář z obrazu.Stále se na něj ptali zájemci a byli zklamáni,že je neprodejný a že ho jen vystavuji.Najednou se otevřeli dveře galerie a do místnosti vstoupil muž,vypadal jako by vyskočil z toho mého obrazu Rozbušilo se mi srdce.Šla jsem naproti tomu muži a myslela si,že se mi to jen zdá.Jeho tvář se rozzářila oslňujícím úsměvem.Pozdravil a řekl:Jak jste dokázala namalovat mojí tvář???Už roky se steraním společnosti.Já nemalovala Vás,ale tu představu z mojí mysli.Já vás taky znám Jane,z obrazu,co jsem docela nedávno namaloval.Vytáhl telefon a ukázal mi ten obraz na fotografii.Nemohla jsem tomu uvěřit,na obraze jsem byla já a vypadala jako živá.Ten den jsem ho uviděla poprvé,ale ne naposledy.
