Stíny minulosti část 3.
Rozestavěla ten skvělý nábytek.Přesně takový by si koupila.Měla radost,ale mísili se v ní i nepříjemné pocity.Co bude dál?najdu si práci?Vystudovala ekonomickou školu,uměla tři světové jazyky,uměla psát všemi deseti,ovládala těsnopis,měla řidičský průkaz, ovládala několik programů v počítači,ale ve firmě,kde dříve pracovala jí dali najevo,že vražetkyni místo držet nebudou.Půjdu i pracovat do obyčejného bistra,chci začít znova.Ale ani v tom obyčejném bistru jí nevzali.Ten večer se rozplakala.Jsem vyvrhel společnosti.Skusím ještě inzeráty.Vzpomněla si na jednu spoluvězeňkyni,Lauru Martinovou,taky žila roky s nacistou,který jí roky týral,ale až když chtěl sáhnout na jejího syna,co měla za svobodna,postavila se mu na odpor.Jinak jí i fyzicky týral,všechno vydržela.Ta my řekla:Nestyď se za to,co jsi pod velkým tlakem udělala,ať se stydí jeho rodiče,že vychovali takové prase.Nejsi sama,podívej co nás tu je!!!Bojuj!!!!Za to,abys zase cítila k sobě sebeúctu,kterou ti vzali.Byla to hodně tvrdá ženská,měla jsem štěstí,že jí poznala.Tam v Rončvildský věznici,to nebylo snadný.5 dlouhých let.Každý den tam byl nekonečně dlouhý.Stíny se samy vynořují z mých vzpomínek i když nechci.Ale kdybych se té zrůdě nebránila,byla bych už dávno mrtvá.Ta zrůda jménem: Timothy Kárterfild.
