Růže z Noter Dame část 38.
Puažénovi šli do hlavního domu,aby se představili.Eleonora je následovala.Janika a Žilien a jejich malý syn Noel,byl asi stejně starý jako Lola.Všichni je mile přivítali,paní Guspiérová pohostila a Eleonora,Amélie a Rosetta s nimi vedli přátelský hovor.Budete Janiko mít dostatek mléka pro Luisu?strachovala se Rosetta.Nebojte,já Noëla také ještě kojím.Bude dost pro oba.Noelovi jsou teprve dva roky.Eleonora dodala:No vidíte a já si myslela,že je stejně starý jako moje Lola.Je velký na dva roky.A vy Žiliene jste spokojený s domem?Ano paní,je to krásný dům,jen mám obavy na jak dlouho?Eleonora se na něj milé podívala a pak klidně řekla:Nepochybujte o mém slovu,které jsem vaší paní dala.Janika se na Žiliena za tu otázku moc zlobila a kdyby Rosetta nezasáhla,asi by dala svému muži pocítit svůj hněv.Rosetta rychle řekla:Paní Janiko,můžete jít se mnou za Luisou?Ta se zvedla z pohovky a šli po schodech nahoru.Když vešli do pokoje,Janíka uviděla malou Luisu,jak sladce spí v postýlce.Ta je krásná,řekla.Přijměte upřímnou soustrast,slyšela jsem o vaší sestře.Děkuji,řekla Rosetta smutně.Nebojte,společně to zvládneme.Pokud budete mít lepší pocit můžete Luisičku krmit s lahvičky.Odstříkám mléko.Ne,pokud to vám nevadí,krmte jí z prsu.Tak to bude pro vás pohodlnější.Kolik vám budu platit?Janíka odpověděla:Nic,vše zařídila paní Eleonora.Ale já bych vám ráda zaplatila i tak něco navíc.To ne!Nebylo by to poctivé,řekla Janíka.Dobře tedy,tak musíte ode mne přijmout něco jiného.A co? zeptala se Janíka.Jsem krejčovská mistrová,donedávna jsem šila v salónu jedné dámy.Tak pokud budete chtít nové šaty,pro sebe,muže,nebo chlapce ušiji vám je zdarma.Souhlasíte???To nemohu přijmout,řekla Janika.Ale musíte,bez vás by Luisička strádala,já jí kojit nemohu.Pak se rozplakala.Neplačte!Buďte klidná,Luisa vyroste,bude z ní krásná žena,jako byla vaše zesnulá sestra.Rosetta se na Janiku mile podívala,utřela si slzy.Rosetta si nemohla zvyknout na to,že je její sestra mrtvá.Stále ty myšlenky na ní bolely.Piér se staral o patství jak nejlépe dovedl.Ale panství bez Antuana bylo jako by bez života.Rosetta na Antuana myslela,přála si,aby se už vrátil.Malý Noel si hrál s Lolou a Piér s nimi občas hrál jejich dětské hry,na schovávanou.Jednou Lola přišla za Eleonorou a volala:Maminko,proč nemůžu mít tatínka jako má Noel??? Eleonora nevěděla,co má odpovědět,vždy jí vzpomínka na otce Loly zabolela.Byl jím mladý hrabě do kterého se zamilovala,ale on si s ní jen hrál,ale osud mu jeho zradu spočítal.Jednou se projížděl pyšně na koni a když cválal lesem najednou začalo silně pršet a zahřmělo,byla velká bouřka.Kůň se lekl a splašil se.Pádil tryskem mezi stromy,až stratil směr a spadl i s pyšným hrabětem ze srázu.Když ho našli už byl mrtvý.Nikdy nezapomene na den,kdy se jí Wiliem Grey vysmál.Do očí jí řekl:Byla jste jen mojí zábavou,to už věděla,že čeká dítě.Tak mu to ani neřekla a odešla.Antuan její bratr z ní marně vymáhal jméno.Prosila ho ať se neptá.V té době se svojí první ženou Frančeskou,také čekali první dítě,ale ona zemřela a jejich dcera také.Lolo,ty máš mě,to ti musí stačit,řekla nakonec a máš strejdu Antuana,teď i tety,co tu s námi bydlí.A maminko,může být strejda Piér mojim tatínkem???To Eleonorou vyvedlo z míry.Než stačila zareagovat slyšela za sebou:A myslíš princezno,že by mě maminka chtěla????řekl Piér.Strejdo!!!!Já tě chci taky za muže,ty si fešák!A obejmula ho svýma malýma ručkama.Eleonora se rozesmála.Pak Lole Piér přečetl pohádku a uložil jí ke spaní.Tu malou si oblíbil,jako by byla jeho vlastní dcerkou.Když to vyprávěl Rosettě,poprvé se od pohřbu usmála.Pak zcela vážně řekla:Ty jí miluješ?Koho?Eleonorou!Ano!!!Tak jdi za ní a řekni jí to,nebo ti láska uteče,jako mě.....Podíval se na ní a řekl:Ty miluješ Antuana???Ano,od prvního dne, kdy jsem ho uviděla,ale bála jsem se,že pro něj já schudlá dcera šlechtice nebudu dost dobrá...chovala jsem se k němu.....Kdyby se tak vrátil!!!!Sestro,řekl Piér,jsme my dva ale blázni,takhle se zamilovat.Až se Antuan vrátí přestěhujeme se zpět do našeho domu.Tam,kam patříme.
