Růže z Noter Dame část 26.
Šaty pro Colette šila osobně,jen s detaily jí pomáhali ty nejzkušenější švadleny.Měla dost práce.Celé noci šila.Když šla obvyklou cestou domů,docela se bála.Kočary už v tuto pozdní hodinu nejezdili.Konečně odemkla těžkou bránu jejich domu.Vešla nejprve do kuchyně.Seděla tam její matka Amélie.Maminko proč nespíte?Nemohla jsem usnout,řekla.Pier je v továrně na noční směně a ty pracuješ do noci.Nechoď sama.V ulicích Noter Damu není bezpečno.Nebojte se maminko,pojďme spát.Dům pohltila tma noci,v ulicích byl hrobový klid.Obě byli unavené a tak usnuli skoro okamžitě.Ale nad ránem je z klidného spánku vyrušily rány na železnou bránu,kterou raději zamykali na noc.Bouchání se stupňovalo.První vstala Rosetta.Vzala si župan a spěchala otevřít.Nejdříve se bála a tak už ode dveří volala:Kdo je tam???Odpověd jí dal tichý zlomený hlas:To jsem já Coletta.Když otevřela bránu,skoro svoji sestru nepoznala.Vypadala zuboženě,šaty měla roztrhané, rozcuchané vlasy.Proboha!vykřikla Rosetta,to jsi ty sestro!!!Co se ti stalo???Povíš mi to ráno,umyj se a jdi spát.Maminka se těmi ránami na dveře nevzbudila,spala moc tvrdě.Coletta se umyla a vzala svoje staré šaty,jediné co zbylo ve skříni jejího pokoje,než před pár měsíci odešla.Pak ulehla do své postele a hned usnula.
