Růže z Noter Dame část 23.
Celou noc nemohla spát.Když v noci s Antuanem vcházela do jeho domu,všimla si krásného obrazu.Byla na něm moc krásná mladá žena.Ráno vstala velmi brzy.Domem prostupovalo hrobové ticho.Lehounké zaťukání na dveře sotva slyšela.Dále řekla nesměle.Eleonora vstoupila do pokoje.Byla to vysoká žena v skromných,ale podle látky dost drahých šatech.Dobré ráno.Jsem sestra Antuana,pověřil mě, abych vám předala tuto obálku,než vás kočí odveze k Noter Damu.Nejste tedy jeho žena?Ne.Jeho žena se jmenovala Frančeska.Před sedmi lety zemřela.To je ta z obrazu?Ano.Než od nás odejděte zavřete okno.Otočila se a zabouchala za sebou dveře.Rosetta osaměla,otevřela obálku a v ní velký svazek bankovek a směnka od dluhu,co jí půjčila Paulína.Žádný vzkaz.Jen jediná věta:O toho lotra Henryho Duboise se postarám sám.Vyšla z domu,peníze nechala na nočním stolku.Kočí už na ní čekal.Pomohl jí do kočáru a řekl:Jsem Filip,nebojte vím přesně kam mám jet.Pak se rozjeli z místa,kde strávila jen jednu noc,ani nevěděla,jak se to tam jmenuje.Bylo jí smutno,nechtěla být k Antuanovi tak zlá a nespravedlivá.Nspsala mu dopis a nechala ho v tom pokoji.Moc jí to mrzelo,jak se k němu zachovala.Ale ve vzteku vyřčená slova,už nebylo možné vzít zpět.Vystoupila z kočáru a odemkla dveře jejich domu.Kočí se s ní rozloučil a odjel zase neznámo kam.
