Růže z Noter Dame část 2.
To ráno po pohřbu bylo jiné.Zvonivý smích jejich milovaného otce,navždy utichl.Jen v jeho pokoji čpěl pach jeho vyvonělé kolínské.Všechny jeho věci odnesli.Jen pár drobností na památku.Amélie hned po snídani svolala svojí rodinu.Cítila,že osud každého z nich se v okamžiku změnil.Musí se poradit,co dál.Ještě,že střechu nad hlavou máme,řekla s takovou sebejistotou, protože netušila,co jí v následujících dnech čeká.To nikdy neví,nikdo z nás.Budeme muset všichni pracovat,abychom si udrželi domov.Vašemu otci jsem věřila,řekla Amélie.Netušila jsem,že nás zanechá skoro bez prostředků.Já tedy pracovat nepůjdu!!!Prohlásila rezolutně Colette.Ale půjdeš,nikdo tě z nás živit nebude,všichni se s touto situací musíme vyrovnat.Já a Colette můžeme jít pracovat do prádelny.Já ne!Křičela Colette,ale ano!Rozetta umí šít ta si najde práci snadno.Ale ty nic neumíš!Jsi líná,to se musí změnit!Rozumíš!!!Nikdo z nich nikdy matku neslyšel tak rozhodně mluvit.Já se bohatě vdám!!!Pier se zasmál,jistě a budeš královna,kdo si tě bez věna vezme?Jde to i jinak!Colette!!Už toho nech.Kdo nebude pracovat,nebude pod touto střechou ani spát!Rozumíš???Bylo slastné ticho,asi to Colette nakonec pochopila.
