Růže z Noter Dame část 16.
Rosetta vstávala toho rána se smíšenými pocity.Oblékla se a šla do kuchyně připravit snídani,než se ostatní probudí.Uvařila čaj a namazala chléb máslem.Přemýšlela o Antoanovi.Proč by to pro ni dělal? Stále na to musela myslet.Najednou do kuchyně vešel Pier.Dobré ráno! Dobré Pierre.Pojď si sednout káva je už také připravená.Děkuji,ty jsi Rosetto náš poklad,kéž by Colette byla jen s poloviny jako ty!Ta si jen vyspává a my ji živíme a jí není hanba,má zdravé ruce a nohy,ale práce v prádelně jí nevoněla.Amélie vešla do kuchyně.Dobré ráno,děti.Maminko posaďte se,vše je hotovo.Ty jsi poklad,Rosetto.Piere,co v továrně?No maminko,jde to je to těžká práce,ale jinou nemám.Co Colette?Vrátí se do prádelny???Než stačila Amélie synovi odpovědět,tak do kuchyně vtrhla samotná Colette a řekla:Na to zapomeňte!!!!Nikdo mě tam nedostane.Aha, řekl Pier,takže tě máme živit????Ne to nemusíte!!!!Za pár dní odcházím.Amélie se rozplakala.Dcero!řekla.Kam by jsi šla????Do toho vám matko nic není.Pier vyskočil od stolu a rozkřičel se na ní:Co si to na maminku dovoluješ?Chovej se k ní z úctou.A proč?Ona za to může,že náš otec zašantročil celý náš rodinný majetek.Měla si ho ohlídat!To už Pier nevydržel a uštědřil jí políček.Rosetta nechápala,proč je její sestra tak zlá.Nech toho Coletto!Okřikla jí!Ani u snídaně nedáš pokoj.Nic neděláš,jen si stěžuješ a jsi hrubá na maminku,která za nic nemůže.No jistě, ty jsi Rosetto světice!!!!A já ta nejhorší.Amélie se zvedla,její uplakané oči mluvili i beze slov .Musím pracovat,už musím jít.Zabouchli se dveře jejich domu.V místnosti zavládlo hrobové ticho.Coletta si klidně sedla a vychutnávala si svůj ranní čaj.Pier se na ní podíval a s opovržením řekl:Doufám,že ti chutná.
