Hlas nad mraky část 5.
Setmělo se.Anna a Pavel procházeli ztemnělou ulicí.Jen svit pouličních lamp rozrážel okolní tmu nočních ulic.Nechtějte zažít ten pocit,když se nemáte kam vrátit domů.Je to pocit,prázdnoty a beznaděje.Jak procházeli ulicemi viděli světla v příbytcích lidí a Annna měla srdce plné strachu a oči plné slz.Pavel přemýšlel,kde budou dnes spát.I on se bál,ale nedával na sobě nic znát,jak by jinak mohl být Anně takovou oporou.A tam mezi mraky se Stvořitel díval,jak museli tito dva lidé vykročit na tak složitou cestu.Byla to cesta poznání.I když se to nezdálo,byla důležitou součástí jich obou.Došli do setmělého parku,byl prázdný a tichý.Okolo pár laviček.Ten,nad mraky nemohl jejich cestu změnit,ale pověřil své pomocníky,kterým my lidé říkáme Andělé,aby nad těmi dvěma bděli.Ochraňovali je.Anna byla k smrti unavená nočním pochodem v nekonečných ulicích města.Usedla na lavičku.Pavel si také sedl a pobídl Annu,aby si dala hlavu do jeho klína,zůstal sedět.Svetrem jí zakryl a láskyplně řekl:Lásko musíš spát,neboj se jsem u Tebe.Anna mlčky poslechla a únava jí uspala jako šípkovou Růženku.Ač se to zdá nemožné,ulice se pomalu stávala jejich prozatimním domovem.Noc utekla a nastalo ráno.Úplně jiné ráno,než ta jiná rána.Když se probudili,jejich rozlámaná těla naříkala.Měli hlad.V parku byl na protější lavičce starší muž.Jmenoval se Jan.Oni netušili,že Stvořitel,Otec jim ho poslal jako jejich průvodce.Měl v ruce Nutelu a na tváři tajemný úsměv.Najednou si uvědomili,že nejsou na ulici sami.Okolo nich bylo plno bloudících duší,co měli podobnou cestu.Jan jim přinesl čerstvé rohlíky,pracoval totiž u jednoho bohatého pána,kde uklízel a zametal.On mu dával,co zbylo od snídaně.A tak se Anna,Pavel a Jan doprovázeli na společných cestách.
