Prokleté zrcadlo část 4.
Jana šla domů a o všem,co jí řekla Věra přemýšlela.V kapse měla ten medailónek,co jí dala.Pomyslela si:to bylo zvláštní setkání,škoda že musela odjet,bude mi chybět.Za chvilku klapli dveře a Hynek vcházel do dveří.Ahoj,lásečko!Jsi doma?Ano tady nahoře.To jsem si mohl myslet,zase mezi poklady.Tady v té šatně jsou ještě krabice,co jsem nestačila prohledat.Podíval se na ní,všiml si jejího medailonku,co měla na krku a poznamenal:Mezi těmi poklady byl i tenhle šperk?To ne,dala mi ho jedná dávná přítelkyně.Je moc krásný a asi byl i drahý.Usmála se a u jídla si povídali,jaký měli den.Zítra budu dlouho v práci,ale neboj přijdu do 19 hodin.Tak se hezky vyspi,ty také.Oba ulehli do měkkých peřin.Usnuli skoro okamžitě.Za dva dny na to slyšela Jana zase to úpěnlivé volání.Potichu vstala a zavřela za sebou dveře,aby to Hynka nevzbudilo.Pomalu vešla na půdu a když byla na posledním schodě, výklenek ze zrcadlem se osvítil jasným světlem a čísi ruka jí zvala dovnitř.Nemohla tomu uvěřit,že se dá vstoupit dovnitř zrcadla.Najednou se ocitla v prapodivném prostoru,kde v každém koutě někdo byl.V jednom plakal malý chlapec,v druhém postarší dáma,o kousek dál ta dlouhovlasá paní.Jinde zase pán v zánovním obleku s kloboukem na hlavě.Nevěděla,co má vlastně dělat.Jako by jí ani neviděli.Najednou ustal pláč a do prostoru přišla svraštělá stařena a zlým hlasem řekla:Je tu někdo nový???Ano to jsem já.Co tu chceš?Sem nepatříš.Chci vykoupit všechny nešťastné a polapené duše.A co mi za ně nabízíš?Svojí duši, protože mi jich je líto a odpouštím jim jejich provinění.Ta stařena mi pohlédla z příma do očí a zaskuhrala:Ty máš čistou a ušlechtilou duši.Dáš jí za ty hříšníky? Ano zaslouží si odpuštění.Proč??? Protože litují toho co udělali.Najednou ta baba zmizela a já vypadla z zrcadla ven.Seběhla jsem schody a vrátila se do postele.Nastalo ráno a já nevěděla,jestli to nebyl jen pouhý sen.Druhý den jsem potkala poštovní doručovatelku Amálii.Máte tady dopis!Děkuji,řekla jsem.Sousedi odjeli,je tu tak pusto.Ale to ne.V tom domě už nikdo nežije víc jak 10 let.Úplně jí polilo horko.Zašla do svého domu a čekala na Hynka.Mám mu to říct??? Stejně mi neuvěří.Jen když se jí na krku zablýskal ten krásný medailon,věděla že to byla pravda.Spát toho dne šla brzy.Když Hynek přišel už spala umyl se a najedl a rychle vklouznul k ní pod peřinu.Byl k smrti unavený.Spali oba velmi tvrdě.Ale kolem třetí hodiny ranní,je oba probudil neuvěřitelný randál.Mysleli,že jsou u nich v domě zloději.Opatrně vstali a vydali se na půdu odkud ty zvuky přicházeli.Nikdo tam ale nebyl,jen krásné vykládané Benátské zrcadlo bylo rozbité snad na tisíce malých kousků.
