Prokleté zrcadlo část 1.
Může někdo proklít nějaký předmět?Je možné do něj vložit svoji zlobu a ona pak bude působit na majitele toho předmětu.Mnozí z nás tomu věří,ale je i spoustu odpůrců těchto tvrzení.Takové předměty můžeme koupit v různých obchodech se starožitnostmi,nebo na bleších trzích.Pak také mohou být ukrytý na půdách starých domů.
Když Hynek a Jana koupili jeden starší domek měli velikou radost.Dlouho na něj šetřili,než si ho mohli dovolit.Byl v docela dobrém stavu a opravy budou dělat postupně.Dalo se v něm hned bydlet a tak oba mladí manželé neváhali a hned se do něj odstěhovali.Bylo jim jen divné,že cena domu byla včetně krásného starožitného nábytku.Byla ho plná půda.Jana se už teď těšila,až prozkoumají půdu a vše si uspořádají podle svého.Zjistili,že půda je opravdu plná cenných předmětů a pokladů.V jednom zapadlém výklenku bylo cosi důkladně zabaleno.Byl to ohromný předmět.To,co na půdě našli bylo velmi staré,ale velmi krásné vykládané Benátské zrcadlo.Našli tam i vzácné lampy od Tiffanyho.Ale Jana byla velkou milovníci starožitného nábytku a starožitných věcí.I když jí Hynek říkal,že by měl na předměty kupce,nechtěla se těch věcí za nic na světě vzdát.Hynek se na ní nejdříve trochu zlobil,ale pak ho její prosebné oči přesvědčili.Z půdy vznikl krásný pokoj pro hosty.V chodbě,co oddělovala půdu od malé šatny si Jana pověsila to překrásné zrcadlo.Krásně vyplňovalo ten prostor.Z každé strany postavila malé toaletní stolky a na ně postavila ty krásné lampy.Vypadalo to úchvatně.Když přišel Hynek z práce musel uznat,že má cit a vkus zaplnit prostor.Když šli v noci spát,Jana nějak nemohla usnout.Převalovala se v posteli a byla s toho celá rozlámaná.Po chvilce uslyšela nějaký šramot.No snad v tomto starém domě nebudou ještě hlodavci.Šla se tedy na půdu podívat.Nic nezjistila.Ale všimla si,že v chodbě,kde bylo zrcadlo se náhle rozsvítila jedna lampa.Že bych zapomněla zhasnout???Byla přesvědčená,že určitě zhasínala.Zhasla jí tedy a podívala se letmo do zrcadla.Za sebou uviděla postavu starší ženy,které se od samé zloby zkroutil celý obličej.Docela jí to polekalo.Seběhla schody a šla spát.Ráno když vstala zapsala si do snového diáře svůj podivný sen.Zdálo se jí o ženě,co stojí u toho zrcadla a češe si svoje černé dlouhé vlasy.Je krásná.Ale její sestra jí přebrala muže,kterého milovala.Ta jí jako svatební dar poslala toto krásné zrcadlo,ale proklela ho.Její muž se jednou když se česala podíval do toho zrcadla a spatřil její obludnou duši.To,co v zrcadle uviděl s ním otřáslo natolik,že svojí ženu opustil a zmizel neznámo kam.Od té doby ze zrcadla vystupují duše těch,co se do něj podívali.A volají o pomoc.Vysvobodit je může jen žena,co má čistou duši.Ta jediná, dokáže zrcadlo rozbít a osvobodit ty duše.Stále nad tím svým snem přemýšlela.No ,byl to jen sen: pomyslela si.Hynek přišel z práce a hned jak jí uviděl,vzal jí do své náruče.Hynku najdu si práci,řekla.Ale lásko,o tom jsme mluvili.Užívej si dny,kdy do práce nemusíš,já se o všechno postarám.Ty práci máš, zvelebování našeho domu.Víš, připadám si,že moc pracuješ právě pro to,že já jsem doma.Ale tak to není,Jani.Dobře.Budu tedy doma.Prozatím.
Byl krásný vlahý večer.Seděli na verandě a užívali klidu Najednou si Jana povšimla záblesku světla v okně na půdě,kde byl teď pokoj pro hosty a malá šatna.Nahoře se svítí Hynku.To se ti jen zdá,Jani.To asi to světlo v okně se odráží od lamp na verandě.Bylo už chladno a tak šli spát.Janě se moc nechtělo.Ale Hynek vstával brzo do práce,tak usnul okamžitě.Jana ještě bloumala po domě.Všude bylo tak útulno.,uklizeno a ona si tenhle dům tak zamilovala.Něco,co nedokázala popsat,snad nějaká síla,jí táhla na schody.Vystoupala tedy na půdu a zase jako včera u zrcadla zablikalo světlo starožitné lampy.Šla přímo k němu.Najednou celým domem zazněl nářek duší.Ještě nikdy tak něco hrozného a zároveň smutného neslyšela.Odvážně pohlédla do zrcadla.Lampa se rozsvítila i na druhé straně.Co uviděla v zrcadle????Nejprve jen obrys svojí tváře,pak jako by ze tmy na její rameno někdo,kdo stál za ní ,položil svojí ruku.Velmi se polekala,ale nedokázala se ani pohnout.Ruka jí tlačila jako by dovnitř zrcadla.Ale najednou lampy zhasli a neznámá bytost,co byla za ní a tlačila jí do zrcadla byla pryč,jako když se rozplyne dým.Šla si lehnout,nemohla z toho zážitku spát.Usnula.Rozhodla se,že bude pátrat,kdo v domě bydlel před nimi.Chtěla tu záhadu zrcadla rozluštit.Hynkovi nic neřekla,věděla že takovým věcem nevěřil.Musím o tom domu něco zjistit.Ale nevím, kde začít.Druhého dne vyšla brzy ráno na zahradu a začala jí zvelebovat.Shrabala starou trávu,vyplela zašlou skalku a urovnala všechny nepotřebné věci do dřevěného domku na nářadí.Když plela u plotu kopřivy všimla si,že se na ní dívá sousedka se shora z okna svého domu.Usmála se a zamávala jí.Ukázala jí,že jde ven.Když přišla na zahradu,pozdravila jí a řekla: jsem vaše sousedka.Jmenuji se Věra Stránská.Těší mě Jana Polcarová.Obě si hned padli do oka.Nechcete jít ke mě na čaj?řekla Věra.Vstoupily tedy do jejího domu.
