V osidlech zla část 6.
Myslím si,že ano.Je to pravděpodobné.Odpověděla Patricie.Noáre,prosím posilte ostrahu ve městě,lidi mají strach,hlavně ženy,co musí navečer,nebo dokonce v noci cestovat z práce.Prosím,jsem Giom,mohla byste mi tak říkat,Noáre je moc komisní.No dobře,pousmála se komisařka.Charlotta se vyspala do růžova,hned ráno si došla pro noviny do trafiky a u snídaně si je pak přečetla.To přepadení jí připomělo,jak před časem kráčela setmělými ulicemi Paříže a za ní se ozývali kroky neznámého.Co když to byl on,ten co napadl tuhle ženu,prý vycházela z nemocnice.Její jméno neznala,bylo nemožné si pamatovat všechny zaměstnance nemocnice,je tam spoustu oddělení a mnoho lidí,co tam pracují.
Kde může být???mluvil si Alexandre pro sebe.Ztratil jsem jí.Je to riskantní,ale budu muset čekat u nemocnice.Jistě mají v městě posily.Pch....kašlu na to.Příště se na to pořádně připravím!!!Od toho dne chodil Alexandre ulicemi a sledoval kolemjdoucí.Myslel si,jak bez léků všechno zvládá,ale opak byl pravdou.Některé noci si nepamatoval,co vlastně dělal,kde byl.Navíc ty jeho bolesti hlavy.Procházel se ulicemi,už chtěl jít domů,bylo chladno.Když v jednu chvíli se zadíval na druhou stranu ulice a uviděl jí! Charlotta kráčela po chodníku,nesla něco v ruce,asi noviny.Nemohl od ní odtrhnout oči,něco ho k ní přitahovalo.Začal se potit a najednou mu bylo horko.Kam asi jde?Musím zachovat klid.Rozhodl se,že půjde nenápadně za ní.Je sice den,ale musím jí sledovat,tak zjistím,kde bydlí,když jsem jí posledně ztratil.A pak už bude snadné dostat se do její blízkosti.
Doktor Mireille stále pochyboval o tom,že Alexandre Nöel užívá svoje léky.Netrpělivě čekal,co zjistí sestra Anéz Portiérová.Jako by jí svými myšlenkami přivolal.Za okamžik už klepala na jeho dveře.Dále.Anéz,co vy tady tak brzy? Doktore zjistila jsem,tedy můj bratr Oliver,že doktor Villigen existuje.Celým jménem Jeffrey Villigen,má soukromou praxi v Nöaxu,to je kousek od Paříže.Ale jeho klientela je z těch nejmovitějších kruhů.Dokonce napsal několik knih o psychologii.Jedna kniha se jmenuje:V labyrintu mysli.Ale píše pod pseudonymem Erik Reiter.No,Anéz vy jste hotový detektiv.Ale stejně mám na Nöela podezření,že léky má jen doma a nebere je.Choval se tak divně.Děkuji Vám.Anéz se usmála a dodala:Pokud byste mu chtěl zavolat,tady je telefonní číslo,sehnal mi ho bratr,zná ho jeden jeho známý od vidění.No, Anéz,vy jste dokonalá.Já vím,řekla a usmála se.Pak se zeptala: Doktore dáme si kávu???Čtete mi myšlenky,moc rád.
Alexandre se pomalu a obratně plížil za Charlottou.Ve dne se zdají být ulice jiné,než za tmy.Všiml si,jak vchází do postranní uličky.Tak tady ses mi posledně ztratila.Všiml si jak zachází do domu.Podíval se na ceduli na název ulice.Gotiérova 33.Pak odešel druhou ulicí.Teď už ví,kde bydlí.Spokojeně odjel domů,ale cestou mu začali ukrutné bolesti hlavy.S posledních sil otevřel dveře svého luxusního bytu a aniž by se zul,vešel do obývacího pokoje a nervózně hledal prášky na bolest.Nemohl nic najít.Vzteky sebou praštil na postel,na nočním stolku našel načatou láhev koňaku Meukow,ten měl nejraději.Nebyl zrovna levný.Pil přímo z láhve.Za chvíli tvrdě spal.Vždy, když to nemohl vydržet,ty bolesti,ani léky na bolest nezabrali,opil se do němoty,pak celé dny proležel v posteli, protože mu bylo ještě hůře,než předtím.
