V osidlech zla část 3.
Charlotta osamělá v tetině bytě.Zítra už musím zase na směnu do nemocnice,protože Edith moje kolegyně onemocněla a tak mi zkrátili víkendové volno.No,nedá se nic dělat.Budu tady u tety,nechce se mi domů.Mám to odtud do nemocnice jen kousek.Nepojedu do Nantes,to je o hodně dál.Mici!čičí.Pojď na mlsání.Jak kočka zacítila kapsičku s masem,hned se přestěhovala do kuchyně.Tak a za chvilku musím vyrazit,zase na noční.
Jsem jako zmlácený, pomyslel si.Protože,to se mi ještě nestalo.Aby někdo překazil moje plány,pomyslel si Alexanre a nahlas zaklel.Do hajzlu!Stejně jí dostanu. Dnes jí budu sledovat.Asi až půjde z nemocnice,tak si na ní počíham v uličkách.Nechápu to!Zařval!Už jsem jí měl na dosah.Byl to muž,co se už jako malý kluk ocitnul v osidlech zla.Udělal mnoho špatného.Nikdy ho nikdo nepohladil,stále ho jeho vlastní otec bil a to dost často i bez důvodu.Ale do těch osidel se může dostat každý z nás.Zlo je démon,co číhá na svoji příležitost.To mi věřte.Zazvonil telefon.Neochotně ho zvedl,no prosím???Dobrý den Alexanre,jak se máte?Nebyl jste u mě už dlouho v ordinaci,léky berete???Ano beru,brzy přijdu pro recept.Nashledanou doktore Mireille.Pak si sedl na postel a v místnosti,kde byl hrozný nepořádek se začal hystericky smát.To víš,žer si ty tabletky sám.A začal ve své choré myslí spřádat svoje šílené plány.Charlotta zabouchla dveře tetina bytu,zase do práce,tak se mi nechce.Vydala se uličkami Santžermén a pomalu směřovala k nemocnici,ve které už pracovala skoro deset let jako zdravotní sestra.V Giverny se brzy stmívalo.Babičko,pojď si hrát na indiány,křičel malý Julián.Babi já chci být náčelník pokřikoval malý Louis.A já jsem, co tedy?řekla s úsměvem Marina.No, ty jsi naše indiánská babička.Kluci byli nadšení,byla to jejich oblíbená hra.Babi musíme si dát i indiánský jména.Viď Louisy! Najednou do pokoje kluků vstoupil León.Taťi!tati!křičeli oba najednou.Jsi na indiánském území.No to vidím.Marino,co vám to provedli,ti naši roubíři.Nic,jsou hodní,jsem přeci indiánská babička,tak mi pomalovali.Kluci nechte babičku vydechnout?!Nemůžeme!!!budeme válčit s bledou tváří.
Charlotta už byla v práci,zase rutina jako každý den.Doktor Martin Feruáz zaklepal na sesternu,co kdyby se některá sestřička převlékala.Mohu vstoupit???Ano,pojďte!Charlotto,jsem moc rád,že vás vidím něco jsem se doslechl.Mohu se zeptat?Ano,ptejte se.Prý dálkově studujete?Jaký medicínský obor?Psychiatrie,psychologie.No, mám radost a u té příležitosti bych vám chtěl nabídnout jiné místo,na neurologii.Vrchní sestru,kvalifikaci máte a dávno si to zasloužíte.Než dostuduje, že samozřejmě.Jak dlouho jestě?Tři roky.No,vidíte.Přímete tu nabídku???Ano,mám radost.Ale neměl tam být někdo jiný místo Edity Vualénové???Ne,to místo patří vám.Tento měsíc doslužte podle rozvrhu a od dalšího měsíce už budete na novém.Moc děkuji,řekla s nadšením v hlase.Pak se zase pustila do práce.
Alexovi zrádné oči číhali do temné noci.Kde je?Vždy končí ve stejnou hodinu.Dnes nepřicházela!!!Kde je???Z nemocnice vyšla žena,šla pomalu na vzdálenou zastávku autobusu.Šel za ní,měla kapuci,tak jí neviděl do oblyčeje.Je to ona!Ujišťoval se.Když na konečné vystoupila,čekal jí ještě pěkný kus cesty.Váhala, jestli má jít přes park,nebo po cestě kde je to o dost delší cesta.Nakonec zamířila k parku,šla tu už tolikrát.Alex jí sledoval s povzdálí,jak zamířila k parku věděl,že přišla jeho chvíle.O dost zrychlil krok.Už byl jen pár kroků od ní.Všimla si toho.Dostala hrozný strach.Přidala do kroku,on taky.Park byl pustý a prázdný.Najednou se proti nim vyřítil velký pes.Všimla si,že je to Gaston pana Ševaliéra.Za chvilku pan Ševaliér volal jeho jméno.Dobrý večer.Dobrý,co vy tady?Jdu z práce.A mě zase utekl Gaston.Ohlédla se a tam už nikdo.Hladila psa a pomyslela si:Přiběhl si v pravý čas Gastonku.
