V osidlech zla část 20.
Charlotta ráno brzy vstala.Tetě nebylo nějak dobře.Teto chceš,já zruším tu práci a vezmu tě s sebou do nemocnice.Ne,to ne.Jen jdi na praxi,to bude jen podrážděný žaludek,nic víc.Dobře,ale budu celý den až do večera na telefonu,řekla starostlivě Charlotta.Neboj bude mi dobře řekla teta Maryna.Charlotta odcházela s pocitem nejistoty,přeci jenom už má teta svůj věk.Za chvilku přijel taxi.Nakonec teď jezdí na praxi až do Nöaxu.Je to od centra Paříže. A od tetina domu docela odost blízko, ale i tak raději dá za taxi,než aby jezdila v noci domů.Teta jí už před časem nabídla,aby bydlela u ní.Podělí se o nájem,který ve čtvrti kde teta bydlí není tak vysoký,ale pak nebude její byt zbytečné držet.O víkendu se s tetou domluví a odstěhuje si věci.Bydlí moc daleko a dojíždět na praxi a do nemocnice za prací by bylo moc náročné.O její byt je zájem a tak ho bude pronajímat a zajistí si pasivní příjem,na horší časy.Ten neprodá,je to byt po její mamince.A teta má volné dva pokoje.Cestou přemýšlela jaké to bude v sanatoriu v Nöaxu.Skoro nikoho tam neznala.Cesta byla u konce.Vystoupila a uviděla velkou železnou bránu.Bylo tam vše uzavřeno.Sanatirium pro movité pacienty vypadalo spíše jako nedobytná pevnost.Zazvonila u hlavní brány.Prosím,kam jdete?Jste zvaná?Jsem Charlotta Noartiérová,studentka psychologie,jdu za primářem doktorem Piérem Fontaneblem.Jsem zvaná.Po chvilku v mluvítku u brány zachrastilo a železná mříž se otevřela.Chodby tohoto ústavu pro duševně nemocné byli spletité.Sestřičky poklidně procházeli chodbami.Charlotta si nevěděla rady a jednu z nich oslovila.Dobrý den jsem tu dnes poprvé na praxi,kde bych našla pana primáře?Ten sídlí až v posledním patře.Na konci chodby,pokoj 7.Děkuji.Výtah byl na druhé straně.Nastoupila do moderního výtahu a stiskla 7.patro.Takovou kliniku ještě neviděla.Vystoupila a za chvilku už klepala na dveře.Vstupte!!!Ozval se akurátní hlas.Vstoupila.Dobrý den.Á slečna Noartiérová,prosím posaďte se.Doktor Bertiér už mi referoval,že dnes máte první noční praxi, samozřejmě jsou tu k dispozici lékařské i studentské pokoje,pro budoucí lékaře.Dnes vás doktorka Ingrig Stožénová seznámí s jednotlivými odděleními.Jak vidíte je tu i k dispozici terapeutický sál,na skupinové sezení.Pak standartní i speciální pokoje na individuální přístup k pacientovi.Jsou tu už opravdu těžké,složité případy.Sanatorium je zabezpečeno a pod stálým dohledem.S ohledem na soukromí našich pacientů,klientů.Doufám,že praxe tady u nás bude pro vás přínosem a pomůže vám studium úspěšně dokončit.Díky tomu,že jste výbornou studentkou s vynikajícími výsledky,pak máte možnost být tu u nás na praxi.Jeho proslov neměl konce.Tady je dokumentace s anamnézou pacientů, které vám budou přiděleny,ale nebojte první dny budete chodit ve skupině.Tady máte klíč od vašeho studentského pokoje.Na konci chodby poblíž výtahu.Poděkovala,vzala klíč a složky a vykročila do neznáma.Teď měla klid si ty složky přečíst a seznámit se s ostatními studenty.Cestou potkala jednu dívku,o něco mladší,než byla sama.Ahoj, já jsem Šantal Dorénová,bydlím hned vedle.A je nás tu pět.Ale dnes v noci jenom my dvě.Ráno přijede zbytek.Já tu jsem celý týden,bydlím v Arcu a mám to sem na denní dojíždění dost daleko.Taky tu budu celý týden,ale musím to zavolat tetě Maryně,budu teď u ní bydlet.Řekla Charlotta,jen tak mimochodem.To se máš,taky bych to brala,ale nesehnala jsem nikde bydlení.Vše je nad moje možnosti.No možná by moje teta o něčem věděla.Bydlí v Santžermén.Primiň ani jsem se nepředstavila:Jsem Charlotta Noartiérová.Těší mě.Tak jdeme na to,do rána to přečteme.Ráno pak nás čeká praxe na oddělení.Už jsem tu déle tak není to nic snadného.Budeš u sezení s pacientem.Ve tretím patře je zvláštní pavilon pro pacienty s rozdvojenou a nebo mnohočetnou osobností.Je to uzavřené oddělení dostaneš se tam jedině když primář uzná,že na to máš.Byla jsem tam jen jednou,ale je to moc psychicky náročné.Pacienti často trpí nesnesitelnými bolestmi hlavy.Ti,co mají diagnostikovány schizofrenii,mají bludy,v noci se tu ozývají podivné zvuky.Nestraš mě!řekla Charlotta,jsem o dost starší než ty.A pracuji v nemocnici na neurologii.Kolik ti je?25, řekla Charlotta.No,a mě je 20,řekla Šantal,tak to zase není o tolik.Pak se obě začetli do zdravotních spisů.Nakonec zůstali spolu na jednom pokoji.A pak se pustili do studia.Zvonění telefonu Charlottu vyrušilo.Na displeji telefonu se objevilo: Maryna.Ahoj teto,je ti něco?řekla ustaraně Charlotta.Ne není mi nic.Co ty?Budu tu do rána.Zapomněla jsem,že mám hned noční.Dobře,tak se opatruj.Vše utichlo do poklidné noci,která odrážela podivné ticho.
