V osidlech zla část 18.
Piér se zabydlel v jejich domu.Měl na své rodiče krásné vzpomínky.Zítra zase půjde za sestrou do nemocnice. Přemýšlel o nabídce,co mu zprostředkoval přes svého švagra Francis Scott.V Lozán byl spokojený,ale po tom přepadení chtěl být zase se sestrou a dohlédnout na ní.Moc dobře věděl,jak se nadřela,aby mohla jít na taneční školu madame Loráns.Byla to prestižní taneční škola a sama si jí platila, protože byla soukromá a dost drahá.Ale Piér viděl,jak jí zmáhá práce ve dne a studium na večerní škole.Tak vzal výhodné místo právě v Lozán a školu jí platil.Když se vyřídila pozůstalost po rodičích,byl překvapený,že oboum rodiče odkládali peníze.Bylo jich dost,ale Piér na ně nesáhl.Jsou na věno sestry,až se jednou vdá.Nebo na horší časy.
Alexandre se ráno probudil,celý špinavý od bláta.Poprvé od té doby,co zase začal brát léky se zamýšlel nad těmi podivnými stavy jeho mysli.Co jsem včera dělal???Nevzpomínám si!!!Vzteky odhodil mísu s ovocem.Byla to strožitná mísa,rozbila se na tisíc kousků.Soused,Berry Hamsted byl háklivý na jaký koliv rámus.Proto zazvonil u jeho dveří.Alexandre neochotně otevřel.Co se děje?Zvoníte jak na poplach!!!Alexandre!!! Stále od vás slyším rámus,mohl byste se ztišit,jsem po noční.Už to trvá měsíc!!!O tom nic nevím,řekl Alexandre Noël.Ale teď mi spadla broušená mísa,tak promiňte.A co včera,než jsem odešel do práce???Utište se,nebo si na Vás budu stěžovat!!!!No, omlouvám se za to,promiňte!!!Už se to nestane.Jen aby: řekl Berry Hamsted a naštvaně odešel.Jen se za ním zavřeli dveře:Dědku, aby ses nepo.....dodal cizím hlasem.A pak se podivně zasmál.
Komisařka Patricie Lambertová už pročetla s kolegou Giomem všechny odložené spisy.Bylo jich mnoho. Některé případy měli společného jmenovatele.Pachatel měl masku a nikdo ho nikdy neviděl.Patricie přemýšlela nad profilem takového pachatele.Mladý,vysoký,velmi chytrý, protože nezanechal jedinou stopu,vodítko.Biologické stopy žádné,použil masku,možná trpěl nějakou poruchou osobnosti.Patricie ráda sama profilovala, protože psychologie byla jejím koníčkem.V jednom případě skončil pachatel trestné činnosti v sanatoriu pro duševně choré.Zajímavé..... Charlotta končila odpolední směnu,vyšla do temných koutů Paříže.Od nemocnice to nebylo k tetě pěšky daleko.Autobus jí o pár vteřin ujel,byl poslední co v tuhle hodinu jel.Další jede v 5 h ráno.Trochu se bála,cesta byla spletitá,tma utvářela strašidelnou atmosféru města.Asi za půl hodiny bude doma u tety.Ani domů by už nedojela.Odpolední směny neměla ráda, většinou jí ujel autobus před nosem.Její kroky opisovali melodií ticha, protože neměla podpatky,ale pohodlné tenisky.Ale uslyšela za sebou kroky někoho jiného.Pomalu se přibližovali.Dostala strach zrychlil se jí dech a srdce jí bilo jako na poplach.Odvážně se otočila,uviděla za sebou v dálce mužskou postavu,jako by neměla obličej.Přidala do kroku,ale ta postava se začala nebezpečně přibližovat.Dala se na útěk!!!Naštěstí tu nejistotu přerušilo klapání podpadků z vedlejší ulice,uviděla mladou ženu,za ní vyběhl muž a volal na ní:Diano počkej,já to tak nemyslel!!!Když se otočila,ten muž bez tváře už tam nebyl.Otevřela dveře jejich domu a rychle zamknula.Pak potichu vstoupila do tetina bytu,chtěla rozsvítit a v místnosti po tmě seděla její teta Maryna.Teto já se lekla!!!!Proč nespíš????Měla jsem o tebe strach Charlotto!!!
