V osidlech zla část 14.
Byl pátek.Před vchodem jejich domu zastavilo auto, Charlotta se podívala z okna, uviděla Leóna jak pomáhá tetě Maryně se zavazadly.Šla jim naproti.Ahoj teto,Leone.To jsem ráda,že jste přijeli.Pozdravili se obejmuli a León řekl:Děkujeme Maryno,že jste nám pomohla,kluci vás milují.Byla jsem u vás ráda,řekla a rozloučila se s ním.Leone ty už jedeš?Ano,musím do práce zítra a cesta je únavná.Tak zatím.Maryna vešla do svého bytu a spící Micina najednou vyskočila ze svého pelíšku a hned se začala radostně vítat se svou paničkou.Charlotta upekla bábovku ke kávě a ta provoněla celý byt.Ty jsi pekla?Ano teto podle tvého receptu.Kokosová bábovka s ořechy.Za chvilku bude i káva.To se mám:řekla Maryna.Jak ses tu měla? zeptala se teta.No pracovně,celé dny v nemocnici,stále více učení a v sobotu večer jedu na kliniku na praxi.Budu tam dva dny v kuse.Pak pojedu domů,asi chceš mít trochu klidu.Teta se mile usmála a řekla:Klidně tu zůstaň mě ani Mici nepřekážíš,je tu přeci volný pokoj.Popravdě,ráda si odpočinu,ale jsem ráda v tvé společnosti.Já taky teto.A ty tam budeš spát?? zeptala se.Teto je tam lékařský pokoj.Jsi tam v bezpečí?Jak to myslíš teto? Charlotto,myslím to vážně,mám stále sny o tobě,jak jdeš a pronásleduje tě muž s maskou.Má několik osobností a jedna z nich ta,co uvízla v osidlech zla ti chce ublížit!!!Teto,to zní strašidelně!!!!
Patricie listovala ve spisech.Byla do čtení tak zabraná,že neslyšela ani drnčící telefon na protější straně kanceláře.Giom Noár právě vešel a slyšel telefon.Zvedl ho.Prosím okrsek 19,Sant Luis.Pak řekl:Ano jedeme tam.Patricie zvedla hlavu.Co se stalo?Máme výjezd.Kam??? jen kousek do nemocnice Sant Luis,včera tam přivezli ženu.Je zraněná a chce vypovídat,prý byla napadena neznámým útočníkem.Tak jedeme řekla Patricie.Nasedli do služebního vozu a jeli do nemocnice.Bylo to jen o tři bloky dál,než byla jejich služebna.Zastavili u nemocnice.V recepci byla sestra a tak se ptali.Dobrý den jdeme na ohlášení kde leží Vivien Plimontová?Sestra se podívala do počítače a vyhledala číslo pokoje a na jakém oddělení pacientka leží.Jďete do třetího patra, oddělení traumatologie pokoj 112.Děkujeme.Zamířili k výtahu.Byli oblečeni v civilu,aby zbytečně nebudili pozornost médií.Také přijeli v civilním,služebním vozem.Zakepali na pokoj 112,vyšla z něj sestra.Dobrý den,dobrý.Teď pacientka spí,ale bude moci vypovídat.Více vám řekne doktor Duajér,pojďte za mnou.Vstoupili do lékařského pokoje.Dobrý den,řekl doktor Duajér unaveně.Posaďte se.To byla noc.Na žádost pacientky jsme vás obeznámili.Pravděpodobně jde o napadení,je to studentka na taneční akademii.Včera v pozdních večerních hodinách se vracela z vystoupení a byla napadena.Ale podrobnosti vám sdělí sama.Je schopná výpovědi.Ale teď usnula vyčerpáním.Má zranění?Ano,byla škrcena,asi by jí zardousil,ale byl vyrušen partou náhodných kolemjdoucích.Ti pak zavolali sanitku a poskytli jí i první pomoc.Jejich jména nejsou známy,ale jistě se na výzvu přihlásí samy.Má výrazné stopy po zápasu,na tanečnici velmi silná,asi se bránila.Tak za dvě hodiny bude schopná výpovědi.Dobře Giome počkáte tu a já se vrátím na stanici a pak mi zavoláte a já přijedu.Dobře,ale vzhledem k tomu,že byla napadena mužem,nebude se cítit lépe,když bude vypovídat před ženou?Poznamenal Noár.Hm,máte pravdu Giome.Zůstanu já a vy pojedete......Utekli asi tři hodiny a Vivien Plimontová se probrala.Sestra opatrně vešla do jejího pokoje.Slečno,jste vzhůru?Přikývla.Ležela v posteli bílá jako stěna,rozrušená z událostí minulé noci.Jsou tu od policie,mohou vstoupit?Ano.Vešla Patricie dál.Dobrý den!Byla jste napadena?Ano,těžce mluvila.Včera jsem ve velmi pozdních večerních hodinách šla domů z vystoupení.V ulici Mont Michael jsem odbočila a tam jsem měla divný pocit,jako by mě někdo sledoval.Kroky toho neznámého se ke mně přibližovali,nejdříve jsem myslela,že je to jen běžný kolemjdoucí,ale pak mě byl v patách stále víc a blíže.Viděla jste mu do tváře?Ne,nejdříve ne.Ale v té tmě vypadal divně.Pak mě povalil na zem.Škrtil mě,ale já vedle sebe nahmatala střep,asi z rozbité láhve a teprve pak si všimla,že má na sobě masku s kovovým odleskem.Nebylo mu vidět do tváře,byl silný několikrát mě uhodil.A tak jsem z posledních sil vzala ten střep a řízla ho na krku.Zaúpěl a v tu chvíli se tam vynořila parta mladých lidí.On se lekl a dal se na útěk.Pak mi pomohli a zavolali sanitku.Víc už si nepamatuji .Vše se seběhlo moc rychle.Dobře.Sepíšeme oficiální protokol o napadení.Opravdu jste si nevšimla něčeho zvláštního???Ne,asi ne....nevím.Pokud si vzpomenete tady je můj telefón.Děkuji.Nashledanou.Vyčerpaná se podívala na vizitku.Stálo na ní:Vrchní komisařka Patricie Lambertová.A telefonní číslo.Do očí se jí vyhrnuli slzy....co se mi to stalo??? Najednou jakoby všechno ožilo.Zase uviděla tu tvář v masce.Ty jeho zlé,tmavé, pronikavé oči,jako by byly černé.Plné toho nejkrutějšího zla.
Alexandre se probudil na posteli v zablácených botách a s bolestí.Šel do koupelny a první čeho si všiml,byla řezná rána na jeho krku,krev mu stékala,rána pálila,ale nebyla tak hluboká.Co to je???Vůbec si nepamatoval,co se mu stalo?K sakru!Zaklel,jak se mi to stalo?????Hlupáku!Slyšel zas ten vnitřní hlas....ani uškrtit si jí neuměl!!!!Pak chvilku na to uslyšel ten odporný smích........Ošetřil si tu ránu a naštěstí opravdu nebyla hluboká.Pak se smích zesiloval.Zase ho začala ukrutně bolet hlava!!!!Zmiz! ty zrůdo!!!zakřičel do prázdného bytu.Chvilku bylo ticho a pak jasně slyšel:Mě se nikdy nezbavíš!!!!
