V osidlech zla část 11.
Charlotta už byla moc unavená.Služba v nemocnici byla tentokrát dost náročná.Měli noční příjem,autonehoda.Oba v kritickém stavu.Muž a jeho žena.Celou noc plné nasazení,lékaři je několik hodin operovali.Už aby bylo ráno, pomyslela si Charlotta.Sotva stojím.Do konce směny zbývalo pár hodin.Teď snad jen silná černá káva zabrání,aby nebyla bdělá.Sestra Ritta jí uvařila plnou konvici.Konečně je trochu klid.Co tvoje studium? zeptala se zvědavě Ritta.Charlotta jí odpověděla:No,je to dost náročné Ritto.Vše při práci,volno žádné.Ale musím to vydržet,chci být psycholožkou.K tomu studuji i obor psychiatrie,dost těžký obor.Ale vydržím to.Bydlím teď u svojí tety Maryny,ona je často mimo domov,takže mám celý byt pro sebe.Mám to od ní do nemocnice o dost blíže,než kdybych denně dojížděla.Moje teta hlídá vnoučata v Giverny,jsou to děti mojí sestřenice lzabel a jejího muže Leóna.Mají dva kluky:Juliena a Luise.To jsou kvítka!Ritta se zasmála: Charlotto já mám dva mladší bratry,vím o čem mluvíš.Po zbytek noci už byl relativní klid,tak Charlotta zjistila,že za hodinu už může jít domů.Už aby to bylo, pomyslela si.Ta noc byla snad nekonečná.Právě bylo 6:00 a směna jí právě končila.Už jdeš řekla Ritta?No až v půl sedmé,než přijde Inéz na směnu:řekla Charlotta.V půl sedmé a pět minut se přihnala Inéz s omluvou,že dříve to nestihla.Tchýně měla zpoždění.Teď je u nás a hlídá malou Šantal.To je v pořádku,řekla chápajícně Charlotta.Tak ahoj.
Když otevřela dveře nemocniční budovy,hned jí ovanul čerstvý větřík.Byla hladová a zase zašla do bistra na snídani.Jé,vy k nám teď zavítáte častěji,to jsem ráda řekla usměvavá prodavačka Jolanta.No,mám takový hlad odpověděla Charlotta.Tak mi dejte dvě koblihy a bílou kávu,posnídám tu.Sedla si ke stolu,kde sedávali s Andreasem.Hned si na něj vzpomněla.
Alexandre seděl ve svém obývacím pokoji a přemýšlel,co ho to včera napadlo jít do bistra.Víc si nepamatoval.Měl tak silné bolesti hlavy,že musel si vzít ty silné léky,co mu doporučil doktor Villigen.Chtělo se mu po nich strašně spát.Seděl na pohovce,byl opravdu ospalý.Nechápal,kdo mu tak bezvadně uklidil.On tedy na pořádek moc nebyl.Jeho život byly dny plné mezer,nemohl si vzpomenout co dělal včera.Ty léky mi nesedí,co beru.Pomyslel si.Zajdu za doktorem.Nebo mu zavolám.Vytočil automaticky číslo doktora Villigena.Dobrý den,mohl bych se objednat ještě na dnes?Ano,pokud vám nevadí,že to bude v 20:00 večer?Ne nevadí:řekl sestře.Nashledanou.Doktor Mireille zavolal na sestru Inett.Sestři prosím založte kartu pacienta Nöela do kartotéky s nápisem:Bývalý pacienti.On už k nám chodit nebude? zeptala se zvědavě Inett.Ne,založte ji,prosím.Včera mi volal,že bude nadále chodit už jen k doktoru Villigenovi.Dobře,řekla Inett a otevřela kartotéku.Chodil jsem takových let....dodala.
Na 20:00 si objednal odvoz.Klinika doktora Villigena působila tak ponurým dojmem,v tuto večerní hodinu.Vešel do prostorného vestibulu.Posadil se a hezká sestřička mu nabídla kávu.Se zájmem si jí prohlédl.Ne, děkuji večer už kávu nepiju.Řekl a daroval jí svůj zářivý úsměv.Doktor Villigen akorát otevřel dveře své ordinace a loučil se s jednou pacientkou.Alexandre pojďte,dál.Jak se cítíte?No,léky mi nevyhovují,je mi po nich dost špatně.Jaké máte příznaky? zeptal se doktor.Alexandre se chvilku zamyslel a pak řekl:nemohu vůbec spát,slyším divné zvuky a mám někdy ukrutné bolesti hlavy,mám schizofrenii?Ne,bohužel opravdu trpíte DiD,řekl Villigen.Co to je???Je to disociativní porucha osobnosti.Ta diagnóza je totožná s diagnózou vašeho lékaře ke kterému jste chodil.Často se ztrácíte v čase,nevíte co jste dělal minulý den.Potřebujete psychoterapii a já mám dobré zkušenosti i z hypnózou.Hypnóza je doplňková léčba,mojí pacienti si jí chválí.Slyšíte hlasy?Alexandre váhal z odpovědí.Pak řekl:občas.Takové vnitřní hlasy.Dobře řekl doktor,tady je recept s léky,berte je opravdu pravidelně,nevynechávejte medikaci,pak by se váš stav výrazně zhoršil.Souhlasíte s doplňkovou léčbou?Ano, souhlasím.Jsem už moc vyčerpaný,řekl.Pak doktor Villigen řekl:Hypnóza vám pomůže odstranit,nebo pochopit bloky,traumata.Nebojte zvládneme to.Já asi žádná traumata neprožil.Nevzpomínám si.....já myslím,že ano,jen jste je vytěsnil,to je obrana vaší mysli.Když odcházel,měl zvláštní pocit.V lékárně koupil léky a hned šel domů.Najednou,když odmykal dveře svého bytu,uslyšel až nenormální smích,pak jasně slyšel jakoby hlas uvnitř sebe.Ty blbe!!!Proč si tam lezl?Nic ti není....dej si koňak a na prášky se....Alexandre ty jsi slaboch.Jsi slaboch!!!
